Stráž času

Cestování v čase je věru vděčná činnost fantasy/sci-fi literatury. Můžete se v ní do sytosti vyřádit. Měnit chod dějin, snažit se nezměnit chod dějin nebo ukázat budoucnost (nebo vlastně i minulost) jak jí vidí sám autor. Někdo s tím ale musí pořádně začít a řekl bych, že jeden z těch průkopníků (nebo minimálně ten, který cestování v čase rozšířil do kuloáru) byl právě Poul Anderson. Námět je tedy samozřejmě super. Máte tu v podstatě tajnou agenturu, která se stará o to, aby nedošlo k nějaké úpravě v historii naší Země. Námět super. První povídka, kterak se do této agentury dostane náš hlavní hrdina, je také fajn a pak už byste čekali nějakou samostatnou kostru a funkční děj, co? Jenže Co povídka, to samostatný příběh, který se ale jen v posledním případě týká samotné změny historie. Jiné příběhy do ní tak spíš nepřímo zasahují. V podstatě samotné povídky dělají vše proto, aby vyprávěly jednotlivé příběhy jako takové bokovky od hlavního děje, který ale vlastně vůbec neexistuje.

Příběhy o cestování časem se dají rozdělit do tří kategorií. Buď se historie nedá změnit, nebo se dá změnit, nebo příběh nemá vnitřní logiku. Povídky Poula Andersona oscilují mezi druhým a třetím případem. Témata jsou různorodá. První tři se točí okolo záchrany milované osoby, a opravdu "typická strážcovská" povídka je až poslední Delenda est. Přesto je nepřiznaným vrcholem sbírky deziluzivní závěr z Odvaha býti králem, a také vše co se točí kolem Daneliánů.