Co od knihy očekáváte, to vám dá. Stylově kráčí Filip Raif ve stopách Jaromíra 99 a ačkoli víc pracuje s barvami, ponechává příběhu podobně nostalgicko-pochmurnou atmosféru. Dalším spojovacím znakem je časté vyprávění beze slov, díky kterému děj pádí vpřed mílovými kroky, aniž by se přitom opomíjely lidské emoce nebo dějinné souvislosti. Výtvarně perfektní práce, nevyznáváte-li tedy komerčnější podobu komiksu à la Marvel či DC. Obsahově u mě však autor maličko klopýtl. Především proto, že nerozehraje zrovna nejoriginálnější milostnou zápletku 2. světové války. On vztahový trojúhelník mezi Němcem, Němkou a Židovkou v Sudetech roku 1938 až 1945 zkrátka šťastný konec nenabízí. Jenže vedlejším postavám i historickým událostem chybí hlubší rozměr, který by dal tragédii váhu. Takhle sice dochází k ošklivým věcem, ale je to bez čtenářského prožitku. Moc tomu nepomáhá ani absence zvuků, které by zvýraznily dramatičnost, ovšem pravdou je, že by jich ve finále bylo možná víc, než samotného textu.

Kresba prima a slov tak akorát. Příběh typický, tím pádem obyčejný až banální, ale atmosféra, zastávky na různých cestách a sny tomu dodávají na síle.