Šumavský Děs Paměti upírské

Štýl Václava Votruby mám rád (Řeka ztracených duší), ale jeho predchádzajúci hororový výlet na Šumavu (Šumavský děs: Paměti okultní) mi pasoval viac. Tu už mi to pripadalo písané trocha narýchlo, len aby bola ďalšia kniha. Myslím si, ale môžem sa samozrejme mýliť, že možno i toho vinou sa do textu prepašovali navzájom si odporujúce veci (na s. 126 hrdinka nadáva na zlého informátora, ale hneď v druhej vete explicitne vraví, že cíti, že je na správnom mieste), predvídateľnosti (v predposlednej poviedke som hneď vedel, čo sa ukrýva v taške) a opakovania (neustále zdôrazňovanie, že na Šumave žijú upíri a že sú mŕtvi i živí zároveň). Navyše si Václav tentokrát nevybral pestrú pod-žánrovú paletu, lež upírov. A ja deti noci nemá rád. V dejinách kníh, komiksov, filmov a seriálov boli použití toľkokrát, že je z matematického hľadiska malá šanca, že sa na tomto poli urodí niečo výnimočné. A táto zbierka to nie je, hoc jej nemožno uprieť, že je (tak nejak celkovo) fajn a sympatická. Mnohé poviedky sú priemernejšieho razenia, no akiste sa nájdu aj skvelé, šťavnaté, fajnové kusy (Žranice, Sladká Luna). Ďalšiemu temnému výletu do šumavských hôr sa nebránim, ale nabudúce by som ocenil oveľa viac vizuálnych opisov tohto nepochybne skvostného, nádherného a nesmierne atmosférického kraja. Inak píše Václav dynamicky a s citom pre postavy a dialóg. Len tak pre info, posledná poviedka sa samozrejme objavila už v perfektnej antológii Jihočeský horor.

Přečetl jsem na jeden zátah a musím říci, že mě to opravdu velmi bavilo. Jednotlivé povídky byly kvalitně napsané a vždy mě dokázali zaujmout. V podstatě tu nebyla jediná vyloženě špatná povídka, některé byly více brutální, krvavé, jiné hráli víc na hnus, či na atmosféru. Každý si vybere. Já jsem byl spokojen a milovníkům krvesajců doporučuji. Upír Ludvík byl super, ten by si zasloužil samostatnou knihu.