Suzy

„Má oči, ale je slepá. Má uši, ale neslyší. Má ústa, ale nemluví. Má ruce, ale nemá cit.“ Oživlé panenky mnohým budou navždy evokovat dvě nejlegendárnější - Annabelle a Chucky. Jenže Suzy je tak trochu něco úplně jiného. Musím přiznat, že Jana Pacáková mě překvapila směřováním svého příběhu. Jsou to vlastně dvě linie příběhů, které směřují k jednomu moc zajímavému konci. Navíc se napětí celkem slušně stupňuje, je v tom pár hororových scén a navíc děj rychle plyne. Četlo se to rychle, nebylo tu místo pro nudné pasáže a navíc samotný konec překvapí. Nedá se říci, že je originální, ale je vítaný a vlastně nečekaný. Další velmi povedený příběh v edici Zrnka temnoty. Citát: A já věřím, že mnohé věci skutečně mají duši.

S tvorbou Jany Pacákovej som sa prvý raz stretol v r. 2018, kedy sa ku mne dostala útla zbierka jej hororových poviedok Paní pijavic. Už vtedy sa mi Jankin štýl zapáčil, takže som rád, že jej Martin Štefko v r. 2024 dal šancu a vydal jej v edícii Zrnka temnoty novelu Suzy. Na obálke je bábika a ak je v hororoch niečo ešte desivejšie, ako klauni (a lietajúce hlavy), tak potom vari azda naozaj už len bábiky. Ono by si to až 4* možno ani príliš nezaslúžilo, no jednak je tu skvelá obálka, jednak svižný, v dobrom jednoduchý príbeh (len si skúste taký napísať, uvidíte, aké je to v skutočnosti komplikované a náročné), jednak autorkin svižný štýl, ktorý sa nehrá na nič, čím nie je (čo by niektorí egoistickí autori za to dali) a v neposlednom rade to na mňa skrátka pôsobilo ako fajn a sympatický horororík (ehm).