Na knihu jsem narazil náhodou, když ji autor propagoval u nakladatele a sháněl peníze k vydání. Co musím určitě pochválit, je grafické ztvárnění a jména básní v japonštině. Kniha jako taková působí minimalisticky čistě a oranžová barva tomu dává krásný nádech. Pokud jde o básně samotné, je tu pár opravdu dobrých, které vás nutí se zamyslet, což je u haiku jen žádoucí. Celkově ale ve sbírce jsou jen jednotky básní, které objektivně více vyčnívají. Každý japonský básník vám totiž řekne, že ze 100 haiku, co složil, je jen jedna použitelná a hodná pozornosti. Se čtením jsem si rád dával na čas, užíval si to a povaloval v mysli jednotlivé slabiky. Osobně si pak myslím, že kniha může leckomu otevřít dveře k japonské poezii. Nicméně mi vadilo, jak se některé slabiky opakují - použít 2x slovo "až" ve formátu 5x7x5 je dle mě prostě špatný. Pak mi vadily i slova, co se k básním nehodila - jako např. "kandelábr". Autor se snaží přiblížit starým básníkům, tematicky si vybírá to, co se již v období Heian osvědčilo, ale používá moderní i slangové výrazy, které dle mého názoru celkový dojem prostě kazí.

svoboda pomíjivosti je sbírka básní haiku, která je zároveň autorovou prvotinou a ke mně se dostala vrámci spolupráce, za což moc děkuju. přiznám se ale, že bez této nabídky by mě kniha nejspíš minula, protože to není žánr, který bych často vyhledávala. co se poezie týče, přečetla jsem jí pomálo, a haiku jsem nečetla žádné, když mi ale autor nabídl knihu k recenzi, řekla jsem si, že to vyzkouším a nakonec jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. básně se mi moc líbily, obdivuju autora, že pomocí tak mála slov dokázal vyjádřit tolik pocitů a věřím, že to počítání slabik musel bejt někdy fakt oprus. nad některými básněmi jsem se občas musela více zamyslet, abych pochopila, co tím chtěl básník jak se říká říci (u některých si teda pořád nejsem stopro jistá, jestli jsem je pochopila správně), ale sečteno podtrženo tuhle knížečku určitě můžu doporučit všem, kteří mají rádi poezii, anebo těm, kteří by ji stejně jako já chtěli objevit.