Matka a dítě putují v kánoi po mohutné řece Atrato srdcem pralesa. Matka je bílá, dítě černé. Uprostřed bujné vegetace plné tropického ovoce, neúprosné řeky i slunce a mraků neustále hrozících deštěm vypravěčka líčí své spolucestující své dětství a vzpomínky i to, jak se dítě dostalo jednoho horkého rána do jejího života. Bárka pluje vpřed, neklid vzrůstá. Žena by nejraději do cíle nikdy nedorazila, nebo by se co nejdříve ráda vrátila zpět. Toto je příběh o zakořeněnosti, strachu a mateřství v kontextu násilí, příběh o skrytém nebezpečí kolumbijského pralesa. Svým lyrickým vyprávěním Lorena Salazar Masso vytváří podmanivou atmosféru a přenáší čtenáře do snového a zároveň syrově realistického světa, který je prosycen hlubokou něhou i děsivě krásnými obrazy.