Tajemné dopisy

Milé spojení young adult prázdninové romantiky s postupným objevováním střípků příběhu jedné židovské dívky. Tenhle pozvolný příběh bude nejspíš bavit dívky, které se už někdy rády probíraly starými fotkami, šperky, pohlednicemi a schovanými dopisy svých prarodičů a bavilo je to. Putování za tajemstvím babiččiných dopisů je totiž hlavním stavebním kamenem celého tohoto příběhu. Koho střípky historie nudí, neměl by se raději do čtení téhle knížky pouštět. Já trávila dětství hledáním pokladů na půdě (staré listiny, mince) a mapovala návrat svého vlastního pradědečka ze zajetí podle jeho starých zápisků v deníku hospodáře, takže mi zrovna tahle knížka naprosto padla do noty a dokázala jsem ocenit tu zapálenost hlavní hrdinky pro příběh své židovské babičky. Pár věcí ze života Židů utíkajících před válkou mne tam zaujalo. No a k tomu všemu jsem dostala milou nesmělou romanci. I včetně hádky a odpuštění a rozjímání o své budoucnosti, jak je u young adult příběhů typické. Navíc jsem toho názoru, že mi kniha splnila téma Kniha o rodinných tajemstvích z letošní čtenářské výzvy 2025.

"Její život byl hodně komplikovaný a zamotaný, spousta příběhů spletených v jeden a nikde žádná úhledná mašle." Právě to, co mi na knize Slunečnice vadilo, je tady v pohodě. Příběh, v němž potomci odkrývají minulost svých prarodičů a "objevují" válečné hrůzy, je zařazen do kategorie YA, takže s ním - rozuměj s jeho jednoduchým vyprávěcím stylem a žhavou romantickou linkou - vůbec nemám problém. Navíc mě i jako dospěláka oslovil strohý popis toho, jak si GB v parlamentu odhlasovala přijímání dětí ohrožených německých Židů, zatímco v USA tohle vůbec neprošlo. Podobně přímočaře je zde objasněn postoj americké veřejnosti k židovskému obyvatelstvu už v časech před- i poválečných: něco, co mě velmi překvapilo v knize Lovkyně. Takže já určitě doporučím nejen náctiletým. "V místnostech plných knih se mi vždycky dýchalo volněji, jako by si papír udržel schopnosti stromů, kterými kdysi býval. Tady bylo tolik, tolik knih, víc než v celém našem domě, dokonce i když jsme měli celou stěnu ze zabudovaných polic. Tady byly celé uličky knih, plné police se tyčily až do stropu. Mohli jste se ztratit. Mohli jste se najít."