Tak ještě jedno jaro tedy

Některé básně tak poetické a přesto morbidní. Některé tak morbidní a přesto poetické, těžká ironie se syrovostí reality, pesimismus s malým zábleskem optimismu? Možná... A opět musím říci, že brutální vtipnost těmto básním sluší, i když... Nad některými básněmi zůstal můj rozum stát A možná jste mě jen šokoval tím jejich rozuzlením Nezbývá než čísti dál a doufat, že časem se můj pohled změní... P.S. Rozhodně nebylo moudré tuto sbírku číst při zápalu plic. Možná mě nemrazilo jen z horečky a urputného kašle... P.P.S. Všimněte si, vážení, hodiny, v kterou jsem psala tento komentář ( 0 :15 ) - to jenom, abych i já byla tak trochu stylová. ,,Hodina duchů" se k této sbírce opravdu hodí :-)) P.P.P.S. Neměla bych vytvářet žádné domněnky, ale Vánoce asi panu básníkovi k srdci nepřirostly. Mně ale ano, takže zde nejsem schopná přijmout tak tvrdou nadsázku :-)) Neodpustím si aspoň malou ukázku, i když bych nejraději opsala celou sbírku. No dobře, celou NE, ale... A zase jaro...Bagry, pily strom, jejž už včely neopylí... rozvil se květ... Na sťatém kmeni! ještě to neví, že už není Pořád jen tma a tma... A náhle tolik světla! Ale jen krátce, krátce jen... Sám sobě zdál se sen sen? - Svatojánská muška do oka mi vlétla a svítíc dál vylétla druhým okem zase ven

„Vyhlížím k obzoru; přeju si nemožné chci vůbec to, co chci? Nechci. A kdyby... vyhaslo srdce mé, popel už jenom žhne vlaštovky přilétly, jedna však chybí“ Brutálně něžné a morbidně poetické. Jako vždy. V oblasti poezie patří J. H. Krchovský mezi mé jasné favority. A přestože jeho verše přes všechen černý humor a vtipné pointy většinou plují na depresivní vlně, tak v případě této sbírky jsem měla pocit celkového téměř až optimistického vyznění. Výběr básní poskládaných do „čtvera ročních dob“ se povedl.