Taková jsem byla

Po přečtení první kapitoly jsem si myslela, že se příběh bude ubírat úplně jiným směrem. Takže to pro mne bylo překvapivé, bylo to děsivé, bylo to duši drásající, bylo to smutné, bylo to rozčilující. Po většinu času jsem měla chuť s Eden zatřást, říct jí: "Tohle nedělej, nemusíš to dělat!" Ale taky jsem měla chuť ji obejmout a říct: "Poslouchám Tě, můžeš mi všechno povědět." Nejvíc mě asi udivovalo chování všech dospělých kolem ní. Ale zároveň jsem tomu věřila, věřila jsem, že takhle se to v životě opravdu může dít. Hodně emotivní čtení.

Silný a důležitý příběh o kterém je potřeba zas a znovu mluvit. Eden byla znásilněná…bála se to někomu říct, jenže byla rozbitá. Tak moc, že nenáviděla. Jenže zdá se, že nejen JEHO. Duševní bolest přebíjela ubližováním druhým, střídáním kluků, bylo jí všechno jedno a zároveň nebylo. Štval jí celý svět. Jak to, že to nikdo nevidí a nepomůže jí? Místy jsem nechápala její chování, křičela jsem na ní, ať to nedělá, že toho bude litovat. Ubližovala okolo sebe lidem, kterým na ní záleželo. Nejlepší kamarádka Mara, přítel Joshua, kamarád Steven, nikdo se v ní nevyznal, proč se takhle chová… Chvíli to vypadalo, že jí to pomáhá, aby zjišťovala, že nejvíc ubližuje sama sobě, ale nemůže si pomoct. Správná slova ji dusí, pravda je jako chuchvalec v krku a nejde vyplivnout. Od té knihy jsem si místy musela dávat pauzu, hrát hru na mobilu a úplně vytěsnit myšlenky, protože tu úzkost a chuchvalec v krku jsem měla taky. Trochu mě rozčilovala matka, protože kdyby jen trochu měla šestý smysl a lepší vztah s dcerou, tak by se jí svěřila. Možná. Děkuju autorce za konec a za slovo MOŽNÁ. A za to, jak to celé dopadlo. Bylo to uvěřitelný, čtivý, drásavý, plný emocí…prostě si to přečtěte všichni i ti co jste z něčeho v háji, protože v náladě vás kniha sice vyždímá, ale vy budete vděčný za svůj život! A nebo Vám pomůže pokud se Vám stalo něco podobného. Lidi nemlčme. Není to správné, já bych zavedla mnohem tvrdší tresty těmto zrůdám. Končím s recenzí, teď již bych mluvila sprostě.