Tiché vody

Tato autorka nejenže nešetří své hrdiny, ale ona dává hlavně emočně zabrat nám, svým čtenářkám. Já jsem to již psala u prvního dílu, stylově mi připomíná skvělou Colleen Hoover. Z prvních dvou dílů jsem byla úplně unešená, bavila jsem se od prvních stránek, prožívala naplno příběhy hlavních postav. Tentokrát mi chvíli trvalo se do příběhu malé Maggie vžít, možná jsem té malé holčičce nějak nevěřila tu dětskou lásku, nevím. Ale autorka umí prodat své hrdiny i s jejich traumaty tak, že jsem jim stejně začala fandit, plakala s nimi, občas se zasmála a za ten doslov a vysvětlení, co bylo inspirací pro tento příběh, přidávám i tu pátou hvězdu.

Kniha sa dobre číta, ale za srdce ma nechytila. Mala som dojem, že trauma hlavnej hrdinky a hlavne vyrovnávanie sa s ňou bolo z časového hľadiska príliš dlhé v pomere k opísaným udalostiam. Navyše dej bol predvídateľný a koniec sa už odohrával v budúcnosti... Za mňa skôr sklamanie, ako nadšenie.