Třináct 13

Druhý přečtený díl ze série Viki, knihu Jedenáct jsem z neznámého důvodu vynechala. Musím říct, že mě nijak zvlášť nenadchl, ale ani jsem ho nechtěla odložit. Zajímal mě ten příběh. Ale Viki je prostě jiná než ostatní puberťačky. Někdy je dětinská a někdy se chová až moc dospěle. Nebo tak mi to aspoň připadalo, když jsem knihu četla. Třináctiletou Viki čeká první pusa, zbytečné trable se svým klukem...Některé momenty mě opravdu dajaly. Je napsána způsobem, který mi připomněl zápisky z deníku. Přesně takovým podobným stylem je napsána. Popravdě se mi styl deníků moc nezamlouvá, ale tahle knížka je prostě jiná (myslím v dobrém) :) Četla se velmi rychle. Jsem si jistá, že poslední díl, Čtrnáct, si přečtu stejně rychle a s chutí jako knihu Třináct. :)

Tenhle třetí díl (když nepočítám knížku Deset, kterou jsem vlastně ani jsem nečetla a ani už nebudu) téhle série o Viki Perryové se mi moc líbil a bavil mě. Už jak jsem začala číst knihy Jedenáct, Dvanáct a teď i Třináct, tak jsem si Viki oblíbila. Je milá, ochotná i zábavná. Když jsem četla tuhle knížku, tak jsem se u ní hodněkrát zasmála. Zábavné byly hlavně některé části s mým oblíbeným Tomíkem (bratrem od Viki). Mám ráda i Vikiinu starší sestru Sandru, protože na mě při čtení působila dobrým dojmem. Ale nebyly tu jenom zábavné části, ale někdy i smutné nebo dojemné. Smutné bylo třeba to, jak se rozešla s Larsem. HSKVN (Holka s kroužkem v nose), která pořád za Larsem chodila mě neustále štvala. Larson mě taky v nějakých částech štval, ale jinak byl moc hodný. Naštěstí se potom díky Viki dali spolu zase dohromady. Taky mi bylo strašně moc líto chudáčka Josepha. Ten konec byl moc dojemný a moc hezký. Určitě mám v plánu a chci si přečíst další a taky poslední (pokud autorka nenapíše další, což myslím že ne, protože poslední díl je, myslím, vydaný v roce 2011) díl téhle super série.