Poměrně tenká kniha na kvalitním papíru, bez překlepů, s 16 černobílými fotografiemi. Zpočátku se věnuje situaci ve vědě za železnou oponou před a po roce 1968. Kromě mnoha jiných zmiňuje autorka i práci a pobyt Angely Merkel v Praze. Tvrdí o ní ovšem, že "přestože nemluvila česky, solidní znalosti ruštiny, které získala jako teenagerka během cest do Sovětského svazu, jí umožňovaly rozumět většině konverzací v češtině", což si tak úplně nedovedu přestavit. V další části seznamuje čtenáře se sloučeninami, které cestovaly z východu na západ, aby mohly být otestovány, s lidmi, kteří se na jednotlivých událostech podíleli, s nadějemi a komplikacemi, které komunikaci a spolupráci vědců provázely. Závěr patří Johnu Martinovi, kterému se po počátečním neúspěchu nakonec podařilo dostat lék mezi potřebné v rozvojových zemích. Na rozdíl třeba od "Prolomeného kódu" se z této knihy hit nikdy nestane, ale nízké hodnocení si podle mého názoru rozhodně nezaslouží.