Tato kniha mě na první pohled zaujala svou krásnou obálkou. A po přečtení anotace jsem věděla, že si knihu s názvem „Tropické noci“ musím přečíst. Příběh je neskutečně chytlavý a nutí Vás otáčet stránku za stránkou. Autor skvěle popisuje nejen atmosféru moravské vesnice, ale i postavy, které se v ději vyskytují. Během čtení jsem měla pocit jako bych byla v mlze. Příběhy minulosti, trpký osud a jedno děsivé rozhodnutí na mě dopadaly postupně jako těžká deka. Po dočtení knihy jsem pár minut jen koukala z okna a zpracovávala celý děj. Pokud máte rádi psychologické thrillery, tak by Vás kniha „Tropické noci“ od Jakuba Fránka rozhodně neměla minout. Za mě je to opravdu velmi povedené čtení. Poslední dobou čtu samé talentované české autory a mám z toho velikánskou radost! Jen tak dál!

I když je nesnesitelné horko letních dní v současné slovácké vesnici všudypřítomným elementem valné části knihy, globální témata jako klimatická změna (či politická situace) postavy ani autor neřeší, a i přes příchod nových vedlejších postav se celý děj ubírá příjemně komorním a introspektivním směrem. Čtenář si může užívat popisů všedních dní a charakterů, které jsou blízké každému, kdo kdy žil mimo stín městských sídlišť – od souseda s nadšením pro haraburdí přes nikotinem prolezlou prodavačku po vesnického učitele. Událost, která rozhýbe děj a stane se tématem knihy, nastává již v první pětině. Postava Eduarda Klainera jde mimo zažité a omílané představy o padesátiletých vesničanech. Pravidelně běhá, přes současnou nezaměstnanost se netopí v dluzích a přes určitou skepsi (zejména v rozhovorech) nepůsobí jako někdo, kdo by se životem jen plahočil. Mezi ty nejlepší aspekty knihy patří atmosféra všedních (a horkých) letních dní, uvěřitelné a do děje vkusně zařazené vedlejší postavy a zejména popisy myšlenkových pochodů hlavního protagonisty. Kniha si nehraje s tím, že by zadané postupy nebyly již někde napsány a objeveny, ale vypráví příběh, který chce vyprávět. Anotace knihy možná zbytečné používá termín psychothriller (příhodnější by byl prostě psychologický román, i když napětí zde nechybí, spíše naopak). Kniha nebrzdí s tempem a na ploše dvou set stránek stihne odvyprávět a uzavřít příběh, načrtnout několik postav a obšírně popsat horké letní dny (a noci). Kniha nikdy nejde mimo hranice žánru je osvěžujícím závanem v současné české beletrii zejména lehkostí, s jakou je psaná.