Ty chladné oči

Ty chladné oči... Na závěr roku jsem zvolil knihu od Scarlett Willkové - Ty chladné oči... Doposud jsem od autorky žádnou knihu nečetl a nalákala mě vysoká procenta hodnocení a také komentáře mých oblíbených uživatelů... S vysokým hodnocením souhlasím, kniha je velice povedená, určitě nebyla poslední kterou jsem od autorky četl... Snad jenom... Uvítal bych pár stránek navíc, nebo třeba druhý díl... Přišlo mi to takové moc uspěchané (dějově čtyřicátá až devadesátá léta), na 288 stránkách... Je to však jediné, co bych si dovolil vyčíst... ;-) Během nacistické okupace Smolenska se seznámí ruská dívka Neonila, do té doby pracující jako akušerka, a český mladík Emil - bojující nás straně wehrmachtu... Strašně špatně se mi zvykalo na jméno Neonila... :-D Bojoval jsem s tím více než polovinu knihy... :-D Jaký bude další osud těchto dvou mladých lidí? To se ode mě nedozvíte... ;-) Kniha si určitě zaslouží pozornost Vás všech... Já dávám pět hvězdiček, bylo to povedené čtenářské rozloučení s rokem 2024...

Druhá knížka od spisovatelky a opět velká jízda. O velmi těžkých dobách píše poutavě a věcně. Hlavní hrdinku Neonilu, která se celý život řídí heslem "Bejt opatrná a umět se přizpůsobit", si čtenář nemůže oblíbit. Protože na své těžké cestě životem zničí všechny, kteří ji stojí jen trochu v cestě. A než se pokusí v domově důchodců zabít jednu ze spolubydlících /touhle zápletkou začíná kniha/, uvědomí si, že "Dostávám znamení, připomínku všeho zlého, co jsem kdy provedla". Přesto nedokáži posoudit, zda máme právo ji soudit. Kolik lidí se zachovalo v té době stejně, a kolik by se zachovalo jinak?