Jan Vojáček: Umění být zdráv

Rozhovor s lékařem, kterého nebaví pouze léčit příznaky chorob, ale chce přijít na kloub tomu, proč nemoc vůbec vznikla. A postarat se o to, aby už příště raději nepropukla. Je ochotný tomu obětovat kariéru ve státním a zašít se na soukromé klinice, kde není možnost atestace. Pořád mu to za ten cíl stojí. Chce, aby člověk (slovo pacient nemá rád) našel s jeho přispěním svoji vlastní cestu a směr, jak z nemoci. Zároveň nenasazuje na "normální" lékaře, ale uznává jejich přínos v urgentní medicíně. Přijde mu jako ideální propojení medicíny klasické s tou komplexní. Což mě také :) Líbilo by se mu, když by se nemocnicím říkalo uzdravovny. Dobrý nápad. Zabývá se též mužsko ženskými vztahy, principy, a nabízí možnost rovnováhy s tím, že ženy v sobě najdou sílu "odpustit mužům historickou křivdu" a tím nepoženou věc do druhého extrému, jak se mnohdy, třeba v Americe, děje. S tím i jako ta, která má k feminismu docela blízko, zcela souhlasím. Umění být zdráv mi přijde jako kniha, která naše poznání posouvá, podle mého názoru, zase o kus dál tím dobrým směrem. Proto to asi v určitých kruzích a ohledech nebude mít úplně jednoduché.

Jelikož věřím v celostní pojetí medicíny, dala jsem Vojáčkově knize šanci přesto, že podporuje homeopatika, což je pro mě osobně big no no. Ostatní témata, kterými se zabývá (cirkadiální rytmus, mikrobiom) mě však velmi zajímají. Bohužel celá kniha omílala neustále to stejné dokola, nedozvěděla jsem se žádné praktické tipy a témata, která mě zajímala byla shrnuta v pár větách. Prakticky mi to přišlo jako reklama na jeho kliniku, "přijďte k nám a my vám poradíme".