Usmrceni liliemi

Na jednu straně musím uznat, že si nesmírně cením rozhodnutí nakladatelství Dybbuk vzkřísit jednu z mých oblíbených edic - Květy poezie -, a to pod lehce (a hezky provokativně) pozměněným názvem a ve skvostné úpravě, oceňuju vesměs i výběr autorů, na druhou stranu mám jisté pochybnosti, pokud jde o ediční zpracování textů. Jen v tomto nerozsáhlém výboru z díla Růženy Jesenské jsem totiž narazil na 5-6 básní, u nichž jsem pocítil nutnost ověřit jejich znění srovnáním s jejich vydáním v autorčiných sbírkách (a ještě lépe např. i s časopiseckým otiskem a rukopisnými verzemi, zachovala-li se pozůstalost). Mé pochybnosti budilo nejen interpunkční řešení a rozličné jeho nedůslednosti, ale i některé lexikální jevy. S ohledem na obtížnou dostupnost sbírek Jesenské (zpravidla vyšly jen jednou, a to ponejvíce v době od konce 19. století do 20.-30. let, a tak je mnohé knihovny nemají kompletní, a pokud ano, tak výhradně do studovny) jsem se k takovému, alespoň zkusmému ověření bohužel nedostal (zatím), ale už teď je zřejmé, že ediční praxe Michala Jareše při práci na tomto výboru byla poněkud nedůsledná a v ediční poznámce naprosto nedostatečně reflektovaná. A to si Růžena Jesenská, ať už kvality jejího básnického díla vnímáme jakkoli (za mě: je to dost rozkolísané, ale jako připomínka, doklad dobového kontextu, za pozornost určitě stojí), určitě nezaslouží...