Útěk z Treblinky

Tvrdá literatura faktu, zachycující intenzivní období života mladého Žida ve vyhlazovacím táboře vTreblince, kterému se podařilo, po úspěšném povstání, uprchnout, přežít a svědčit. Vpodstatě jde o výpověď pro tribunál soudící fašisty.

Souhlasím s tím, že se z toho slovy _Knihomolka_ níže, dalo vyždímat více. Autor se nepouští příliš hluboko. Spíše než jako paměti, to působí jako soubor zápisků. Na druhou stranu je troufalé tvrdit, že člověk, který přežil místo jako Treblinka, z toho mohl vyždímat víc. U téhle knihy podle mě hodně záleží na tom, kolik toho o tématu víte a znáte. Pokud velmi málo nebo nic, kniha bude jistě objevná a drsná. Kdo se tomuto tématu dlouhodobě věnuje, nenalezne v knize nic nového v kontextu metodologie vraždění, zvrácenosti esesáků a kápů, otřesných podmínek v táborech, nebo každodenním strádání vězňů tváří v tvář nejen životním podmínkám, ale i nervy drásajícím a o zdravý rozum pokoušejícím se situacím. Kromě nesporné hodnoty, kterou bychom měli tak či onak přiznat každé knize, do které své utrpení z vyhlazovacích táborů vepsali jejich přeživší oběti, má kniha o Treblince (a obecně knihy o všech vyhlazovacích táborech kromě Osvětimi) ještě jeden rozměr. A sice pomáhá rozšířit obzor čtenáře o tom, že plynování a hromadné vraždění v táborech, to nebyla rozhodně jenom Osvětim. Byť získala v tomto ohledu jakési prvenství. Byly to právě tábory jako Treblinka (a Belzec a Sobibor) které byly od počátku určeny být jen továrnou na smrt. A v ohledu frekvence vraždění byla Treblinka horší než Osvětim.