Už jsou tady Velikonoce

Povídání o dřívější době a zvycích. Kniha začíná v době Tří králů a provede nás dobou masopustu, postní, svatým týdnem před Velikonocemi a samotnou oslavou Velikonoc. Přiznám se, že spoustu toho znám a nadále dodržuji i se svou rodinou. Něco už bohužel neznám. Názvy neděl v postní době mi nic neříká. Ve svatém týdnu znám Květnou neděli a od Zeleného čtvrtka již zvyky dodržuji. Předešlé dny jsem neznala. Čte se to velmi dobře, dýchlo to na mě dřívější dobou, kdy i namlouvání mělo svá pravidla a bylo velmi, velmi pozvolné a vlastně to bylo hezké. Už od samého počátku k sobě dříve než lásku chovali navzájem úctu a to je možná to nejdůležitější pro šťastné a dlouhé manželství. Lidé byli více spjati s přírodou a Bohem a byli pokornější, více si navzájem pomáhali, žili z mála. Je fakt, že některé věci a pokrok nezastavíme, ale nad spoustou věcí by se zamyslet dalo. Mimo jiné jsou v knize nádherné ilustrace a recepty jídel v postní době a na Velikonoce. A musím s hrdostí říct, že jídla doma vařím. Kyselo, Bílá polévka (bramboračka) tam se mi trochu rozcházel recept v přípravě vajec, ale jinak byl recept stejný. Bramborové placky, Velikonoční nádivka nebo barvení vajec. Modrou přírodní barvu jsem neznala jak získám, tak letos vyzkouším i tu. Knihu doporučuji a já si musím pořídit i knihu Už jsou tady Vánoce. :)

Po obědě vzal děda jedno z uvařených vajec nachystaných na barvení a rozkrájel ho na takový počet kusů, kolik jich je u stolu. Všichni dostali svůj díl a vložili si ho do úst. Prý má každý myslet na každého z rodiny. To proto, aby v následujícím roce neztratil svou víru ani cestu. Cestu svým životem, cestu ke své duši, cestu, která ho i z rozcestí vždy přivede domů. To byl tak mile a laskavě napsaný příběh. Doslova balzám pro duši. Hned bych se do těch pradávných dob vzájemné pospolitosti, soudržnosti, lásky, úcty jeden k druhému a staročeských tradic, tak jak je to všechno popsáno v této knížce, vrátila, aspoň na chvíli.