V divočine

Vzhůru do divočičiny mě překvapilo svou pohádkovostí, samozřejmě jsem čekal netradiční fantasy, ale tady je to samý kocourek, kožíšek, tlamička, jazýček a pod.. Bez těchto celkem zbytečných deminitiv by se mi to vnímalo znatelně lépe. Tento přístup ala pohádky pro nejmenší přece jen zužuje okruh potenciálních čtenářů. I přesto je to velmi čitelné, až překvapivě, ale zmíněné zdrobněliny mě přece jen trochu ruší, jako vyznavač sci-fi fantasy a dobrodružné literatury na to nejsem zvyklý. Je to podobné, jako bych já, docela velký chlap a kovář, si obul růžovostříbrné tenisky s flitry a hvězdičkami. Můžu sice chodit, ale něco nesedí.. Přesto mě kočky baví a vrhám se na druhý díl.

Nejlepší kniha jakou jsem četla. Škoda Lva a Tečky. Tečka by se hodila k Ohnivákovi. Napínavé a pěkné. Na 200stý stránce Jsem brečela z boje. Bylo mi líto Žlutozubky. Jinak Ohnivák musí říct pravdu Modré Hvězdě(Velitelce Hromového klanu).