Vařit medvěda

Velký zážitek! Obdivuji se tomu, jak autor dokáže udělat z popisu obyčejných věcí i činností a to i těch negativních (čtení, malování, pití alkoholu, psaní....) báseň. Zajímavě pojaté a poučné byly i rozhovory pastora s Jussim o víře i o knížkách. Kniha se nečte zrovna lehce, je hodně ponurá, je v ní hodně utrpení a násilí, ale pořád je psána krásným jazykem. Od zatčení obviněného z vražd jsem ji už nemohla odložit. A za konec autorovi moc děkuji. Název knihy je možné brát jako synonymum, ale má i své reálné opodstatnění- chudáci si chtěli skutečně uvařit chyceného medvěda, aby ho mohli sníst. -------------------------------------------------------------------------------------------------------- Několik dní jsem četl, kdykoli jsem měl volnou chvilku. Vždycky jsem knihu vyndal z látkového obalu a pak vybíral slovo po slovu. Bylo to, jako bych chodil po rozlehlém lese. Po dlouhém putování jsem dospěl k poslední straně, stromy končily a desky se zavřely. Upřel jsem na knížku pohled, zvedl ji a potěžkal v prstech. Byla ošuntělá, poškozený hřbet se odchlipoval. Když jste na bílé stránky položili dlaň, připadaly vám podivně chladné, studenější než dřevo. Svou stříbřitou hladkostí připomínaly březovou kůru. Teď, když jsem dočetl, byly opět úplně zticha. Prohlédl jsem si knížku ze všech stran, přiložil k ní ucho a zaposlouchal se. Ale mlčela. Jenže já jsem věděl, co je uvnitř a co se stane, když ji otevřu a začnu znova číst. Nešlo mi to na rozum. Copak ta knížka žije? A pokud ne, kde se berou všechny ty výjevy a hlasy?................... Třeba se ta knížka uvnitř četla sama? Slova a písmena v ní bzučela jako čmeláci. Nebo možná spíš jako semínka? Klíčky, které potřebovaly půdu, aby mohly růst, které chtěly zakořenit v mokré prsti, jež člověku zaplňovala hlavu. .............. "Chci číst,"poprosil jsem. "Ještě".

Vařit medvěda bych nezařadila mezi horory, maximálně mezi historické detektivky, ale rozhodně patří k náročným románům. Místy se nečte lehce. Vypravěčem je mladý muž Jussi, Laponec, kdysi nalezenec, kterého se ujal místní probošt. Společně pátrají po zabijákovi, kterým podle probošta nebude medvěd... Děj se odehrává v polovině 19. století na severu Švédska. Atmosféra místa i doby je temná a ponurá. Autor se hodně věnoval vykreslení těžkého života prostých lidí. Příroda je podrobně a místy až poeticky popsaná. Kniha se mi těžko hodnotí. Je zvláštní, temná, rozvláčná a pomalá, ale svým způsobem zajímavá. Za mě jsou to silnější 3 *, hodnocení se blíží 70 %.