Večírek s Kantem

Tohle je přesně ten typ knihy, u které mám strach prohlásit, že z ní nejsem úplně na větvi, protože v tom případě se pasuji do role intelektuálního analfabeta, který nepozná kvalitu, ani když ho kopne do rozkroku. Takže budu maličko opatrný. Večírek s Kantem je natolik zvláštní, že jsem pochopil všehovšudy pět stripů. Lépe řečeno pět stripů mě skutečně rozesmálo. Na obranu titulu však musím uvést, že mé znalosti filozofie jsou nula nula nic. Ovšem karikaturní schopnosti Nicolase Mahlera mi tenhle nedostatek hravě vynahradily. Díky tomu se tu našlo i pár favoritů (Platón, Russell, Nietzsche, Cioran, de Beauvoir), ale než že by mě bavilo jejich chování, ocenil jsem spíš ztvárnění. Ale jinak se přiznám, že mi většina fórků zůstala záhadou a opakované stavění pointy na tom, že někdo plácá zdánlivé nesmysly v absurdních situacích, mě rozsekalo jednou a pak už to jen šumělo mozkem. Nedoporučuji proto číst v kuse, ale kouskovat při správných náladách, nejlépe podbarvených sedmi až osmi pivy.

Nicolas Mahler má rád absurdno, bizarnost, karikaturu, smích. Také je mistr redukce, což v tomhle dílku přivádí k dokonalosti. Většina filozofů je tudíž představena jako potrhlí chlápkové a dvě potrhlé ženské, kteří pronáší věty, za které by na ně v normálním životě zavolali Chocholouška:) Občas je to vtipné, jen si nejsem jistá, co to má vlastně přinést. Možná lidé, kteří se ve filozofii vyznají a nejsou amatéři (jako já), pochopí mnohem víc narážek. Kdo se ale chtěl o filozofii dozvědět něco zajímavého v žertovné zkratce, jak se kniha tváří, odchází asi trochu zmatený. Líbil se mi kousek s Kierkegaardem: "Nikdo z mrtvých se nevrací , nikdo nepřichází na svět bez slz. Nikdo se člověka neptá, zda chce dovnitř, nikdo, zda chce ven..." Také Nietzschemu vybral autor docela dobré věty. "Jsme tak rádi ve volné přírodě, protože o nás nemá žádné mínění." Simone de Beauvoir jako oddávající je výborná: "V přikrývání hrubě realistické živočišné funkce okázalou ceremonií je kus obscénního paradoxu. Mezi pompou velkých pohřbů a práchnivěním v hrobě je ovšem také děsivý protiklad." Tomu, kdo by se chtěl o filozofii dozvědět něco víc ve zkratce, doporučuji výbornou knihu také německého autora Wilhelma Weischedela - Zadní schodiště filozofie. Podle mého názoru je výborná a čte se celkem snadno. Nebo knihy filozofických příběhů letos zesnulého Luciana de Crescenza. Ten si před filozofy nesedá na zadek a nebojí se jim i pěkně umýt hlavu - s vtipem a ironií.