Velká bílá tůň

Rozmanité figurky motající se po březích Otavy a dalších řek, potoků a rybníků okolo Písku. Zpočátku to působí pábitelsky. Všemožné soustavně ožralé figurky rybářů jsou celkem milé. Postupně ani ne, protože na každém najde autor nějaké nechutné hnidy a jak se tak ten hnus vrší, text postupně zasmrádá. Knížka je krásně zpracovaná, ilustrace dokreslují atmosféru.

Autorovy knihy čtu záměrně s tím cílem, že se dozvím zdejší zajímavosti a drby z doby nedávno minulé. Tady jich ale bylo jako šafránu, až se mi chce napsat, že se mi nevyplatilo čtenářské utrpení prožité u této knihy. On totiž pan autor zde píše tak expresívním způsobem, že je to na hraně srozumitelnosti. Chápu samozřejmě, že je tu aplikován jakýsi rybářský žargon, ale asi nebylo nutné jej nacpat pětkrát do každé věty (prosím vás, kdo se chystáte knihu číst, na konci je slovníček pojmů!). Když mě nějaká pasáž svým sdělením "mezi řádky" zaujala, musela jsem si ji téměř slovo od slova dešifrovat. Pokud pominu, že mi nesedělo téma (ryby mě děsí a do rybářské mysli tudíž nikdy neproniknu), neskutečně mi vadilo autorovo vyjadřování, jako by pamatoval děje od 16. století dál a jen tak si zavzpomínal na něco, co je přece jasné. A postavy, které se v knize mihnou, ani nemá smysl komentovat, protože podle přehnaně barvitého popisu si absolutně neumím představit, že by něco takového kráčelo po našem městě a okolí, případně se válelo pod stolem třetí cenové skupiny... autor nenechává nit suchou na nikom, ani na svých kumpánech, a nejsem si jistá, co tím chce říct. Asi nic. PS: Hvězda navíc za zařazení vorařství a voroplavby na Otavě. To potěšilo.