No páni. Našla jsem druhého spisovatele, který mi píše z duše. Tak nějak si představuji skvělý příběh. Má smysl, má děj, má krásné myšlenky. Prvním je Frederick Backman druhým Ewald Arenz. Velké léto pojednává jak je z názvu patrné o létě. O Friedrichu, který místo na dovolenou s rodinou bude trávit prázdniny u dědy s babi a učit se na reparát z matiky a latiny. Všechno zlé je k něčemu dobré. Lépe poznává přísného dědu, který má své zásady, ale neznamená to, že nemá srdce. Sblíží se i více s babičkou, poznává skrz ní svoji historii. Seznamuje se s dívkou Beatou a poznává svou první lásku. Také má nejlepšího kamaráda Johanna a sestru Almu, která také zůstala doma. Všichni čtyři prožívají velká dobrodružství. Zhruba v půlce knihy se stane jedna událost, která velmi změní přátelství všech 4 mladých lidí. Velmi dojemné, silné emoce, kdy musím číst v kuse a nejde kniha odložit. Na knize se mi nejvíce líbí její myšlenky, citáty, pravdy o životě, které jsou příběhem nenásilně protkaný. Myšlení a chování všech postav v knize si myslím odpovídá skutečnosti. Opravdu nádhera. Miluju filozofii v příběhu. Příběh je neuvěřitelně čtivý a já si užila každou stránku. Je mi líto, že je konec. Netrpělivě budu vyhlížet další knihy od autora.

Nostalgická vzpomínka na léta dospívání .... Šestnáctiletý Friedrich - a jeho velké léto .... ovšem mimo přípravy na reparát mu přináší přátelství, první zamilování .... Ale i setkání se smrtí .... Autor pěkně vypravuje - a občas i humorně líčí různá dobrodružství s pochopením .... A pak text proloží úvahami o životě - líbily se mi postavy jeho prarodičů .... ..... láska je obojí zároveň .... největší štěsí a největší katastrofa .... Koncem léta je chlapec jiný, než když do léta vstupoval ... Jistě si počkám na další tituly tohoto autora.