Vlčice a děti noci

Místo strigy pro změnu na scénu přichází vapeři neboli kikimory (z nějakého důvody autor slovo upíři vůbec nepoužil, i když se mu po těch příbězích z červené knihovny moc nedivím, chtěl aby si čtenář představil tohoto tvora opravdu jako dravce, né jako žádného nafoukaného emaře), nic méně zní to jako klišé ale je to do knihy zakomponováno celkem dobře. Vše je dobře vysvětlené proč a jak se to děje .. ale i tak se mě začíná zdát ta překombinovanost děje spíše škodící příběhu než prosperující. Navíc přehršel lechtivých scének taky nějak zvlášť nepřidává, i když v předchozích dílech taky byly tady mě někdy připadají nesmyslné a na sílu narvané. konečně se ale v knize znovu na chvilku objevily trpaslíci "Cože?!" vykřikl skřítek, který do té chvíle stranil Alaně "Ta světlá je Kroana? kluci beru tu sázku zpátky! Kroano! Držím ti palce! Dej jí po hubě! Jo, jo to je vono! Jebni ji po kebuli" (Mám takový pocit že tohle byl Pelíšek, celkem mě v příběhu chybí)

První kniha od Žemličky, kterou jsem četl. Líbila se mně, i když jsem nečetl předcházející příběhy vlkodlačice Kroany. Dokonce mně inspirovala k dohledání historické mapy Evropy z doby Marobudovi říše. A také ke koupi jiné knihy o Marobudovi - Zlomený meč od Eduarda Štorcha.