Všetci mocní Kremľa

„Teprve na podzim 2004 moskevští konspirologové náhle dospěli k závěru, že protivníka podcenili. Že revoluce kolem ruských hranic, konkrétně gruzínská, ukrajinská, a dokonce abchazská – jsou výsledkem protiruského komplotu. Ba co víc, že zámořští patroni barevných revolucí si jako další cíl vytyčili Rusko. Proto je třeba oranžové revoluci v Ruské federaci za každou cenu zabránit.“ „A jaký závěr z toho učinil významný státní úředník, který mi to vyprávěl? „Zase nás ti Amíci ošálili,“ uzavřel to. „Oni ty zbraně museli mít taky, jedině, že my jsme je neodhalili.“ „A kde berete tu jistotu?“ zeptal jsem se. „Copak se nedá připustit, že Američané se zachovali poctivě a smlouvu neporušovali?“ „Samozřejmě že ne. To si myslíte, že jsou lepší než my? Proč by měli smlouvu respektovat, když my jsme ji tajně porušili?“ Politická historie moderního Ruska pohledem nezávislého novináře, který byl později nucen svou rodnou zemi opustit. Kniha je neuvěřitelná. Autor se zaměřuje na vzestup a vládu současného prezidenta Vladimira Putina, jeho nejbližší spolupracovníky a jeho administrativu. Název nemůže být výmluvnější. Příběh začíná na konci devadesátých let, místy se však vrací hlouběji do minulosti – zejména do velmi nešťastného a traumatizujícího období po rozpadu SSSR. Vzestup Putina autor sleduje skrze další jednotlivé aktéry, politiky, úředníky, manažery – jeho lidi. Kniha je rozdělena na jednotlivé kapitoly – co kapitola, to jedno jméno, jeden příběh vyprávěný v širších souvislostech. Časová kontinuita je zachována, tj. autor čtenáře skrze příběhy jednotlivých „postav“ postupně provází skrze konec devadesátých let a předání moci mezi Jelcinem a Putinem, přes nultá léta dvacátého prvního století, po rok 2015, kdy kniha končí. Jedná se o mimořádně zajímavý pohled pod pokličku vládnutí v Kremlu. Autor vychází, kromě běžně dostupných zdrojů, též ze svých vlastních rozhovorů v pozici novináře s protagonisty knihy, jejich kolegy, úředníky, a dalšími pracovníky kremelské administrativy. A pohled je to opravdu neskutečný, zejména pro Evropana, pro „zápaďana“. Od prvních stránek se zcela otevřeně ukazuje naprosto odlišná mentalita Rusů, oproti „zápaďanům“. Ukazuje postupný, ale zcela neúprosný posun od počátečních snah o liberalizaci (pomiňme teď teorie, které říkají, že jakékoliv historické snahy o liberalizaci Ruska byly, jsou a budou jen záměrné pauzy, oddechové přestávky, vyvolané za účelem zmatení naivního Západu, a získání času na konsolidaci moci, dozbrojení, apod.), přes pomalé a postupné utužování moci, až po implementaci nového despotického systému, ne nepodobného předrevolučnímu autokratickému carskému režimu, ale též režimu revolučnímu, bolševickému. Ukazuje v plné nahotě mafiánský režim a chobotnici moci, kde neplatí běžné západní zákonné normy. Ukazuje systém zcela bez respektu k právnímu řádu. Ukazuje gangsterský stát, kde neplatí žádná známá pravidla, pouze právo silnějšího. Ukazuje postupnou radikalizaci a v průběhu let rostoucí protizápadní rétoriku spojenou s protizápadní paranoiou, atmosféru mezi nejvyšším vedením státu, kdy za všechno špatné a nepovedené mohou konspirace a nepřátelství Západu. Ukazuje postupnou, ale neodvratnou instalaci nového despoty, nového Cara. Kniha je mimořádně užitečná v tom, že v detailu a pohledem v Rusku narozeného a vyrůstajícího autora vysvětluje současné ruské postoje na poli mezinárodní politiky – chronickou potřebu Ruska naplňovat si svůj velmocenský status. Autor se detailně vrací k historickým událostem, l důležitým vnitřním událostem, a zároveň k milníkům a momentům definujícím zvětšující se rozkol mezi Ruskem a Západem, postupně od války v Gruzii o Jižní Osetii a zamrzlý konflikt v Abcházii tamtéž, přes občanskou válku v Sýrii, konečně po události na Ukrajině, prostupující celým dějem, neboť první barevná revoluce tam proběhla již v roce 2004. Těžištěm událostí na Ukrajině je pak samozřejmě obsazení Krymu a události bezprostředně předcházející. Kniha končí v roce 2015, další následné události plně podporují všechny autorovi úvahy a závěry. Ještě poznámka ke zdrojům a objektivitě. Ano, autor je novinář a je zřejmé, že není na straně vládnoucího režimu, vyjádřeno mírně. Vlastně za svou odvahu platí docela vysokou cenu. Na druhou stranu, text je konzistentní, autentický a zcela zapadá do celkového kontextu toho, co o Rusku píšou jiní. Neměl jsem pocit, že by autor chtěl čtenářem jakkoliv manipulovat. Co dodat? Kniha nabízí ojedinělý vhled do srdce gangsterského státu, pohled na reinkarnaci carismu v moderním hávu. Je to poutavé, poučné, avšak krajně neradostné čtení. O to víc, uvědomíme-li si, že zjevně patologické národní charakteristiky, pověstné chronické lhaní, stejně chronické porušování smluv, agresivita, paranoia ve spojení se zbytnělým národním egem, pocitem výlučnosti, výjimečnosti, ale též s pocitem křivdy a nenaplněných velmocenských ambicí a neutuchající vírou v jakési národní poslání, nejsou omezeny pouze na aktuální nevyšší vedení, ale prolínají celým státem, jeho historií, jeho populací. Rusko rozumí pouze síle. Neradostná vyhlídka. Samuel Huntington ve své přelomové práci „Střet civilizací“ označil Rusko za samostatnou unikátní civilizaci, nezapadající do žádného z dalších civilizačních okruhů, nepatřící ani na západ, ani na východ. Čím víc se toho člověk o Rusku dozvídá, tím víc mu musí dát za pravdu. Doporučuji všem, koho zajímá současná politika a moderní historie a zejména těm, kteří s obavou hledí na dění na východě. „Asad totiž dávno očekával a doufal, že se Rusko konečně přestane tvářit jako běžná západní demokracie a konečně se stane normální orientální tyranií, normálním darebáckým státem. A přestane se stydět prodávat rakety jeho zemi, Sýrii, a samozřejmě také Íránu.“

Jedná se o stručnou historii současného Ruska do roku 2015, kterou napsal , dle mne, možná nejlepší současný ruský novinář a spisovatel. Třetí den války na Ukrajině v roce 2022 opustil Rusko a žije v Berlíně. V překvapivě čtivé knížce se dozvíme o většině těch, kteří v Rusku něco znamenají. Dozvíme se, že už v roce 2008 Putin prohlásil: Ukrajina přece není žádný stát!, část jejího území je východní Evropa, další část, a to značnou, jsme jí darovali my! Pokud Ukrajina skončí v NATO, pak bez Krymu a ukrajinského východu, tak se de facto rozpadne." Této Putinově hrozbě tehdy skoro nikdo nevěnoval pozornost. Dozvíme se zde o Majdanu a Antimajdanech. O tom, "že celé to Novorusko-Charkov, Luhansk, Doněck, Cherson, Nikolajev a Oděsa - to přece v carské epoše nebyla součást Ukrajiny. To všechno jsou území, která Ukrajině ve dvacátých letech postoupila až sovětská vláda," prohlásil Putin. Dozvíme se o tom, že Rusové jsou celé roky cílevědomě přesvědčování, že jsou ohroženi Spojenými státy a Západem vůbec. Chtějí Rusko zničit! Dozvíme se, že největším neštěstím, které Rusko postihlo, je rozpad SSSR. Dozvíme se, jak se Putin dostal k moci, a jak se postupně obklopil svými přáteli a známými. Často ze struktur KGB. Dozvíme se, že "Putin to je Rusko. Když je Putin, je i Rusko, když Putin nebude, Rusko taky nebude." O tomto jsou přesvědčeni jeho, na něm závislí politici a oligarchové, a prostřednictvím médií je o tom přesvědčován lid Ruska. Dozvíme se o tom, že se Putin cítí být ponižován západními politiky. Nejednají s ním a s Ruskem s patřičným respektem. Dozvíme se, proč oligarchové Putina podporují a proč se až tak nehroutí z těch sankcí. Ke svému bohatství totiž nepřišli tvrdou prací a talentem pro podnikání, ale tím, že byli Putinovi známí.Případná roztržka s Putinem a klatba, by znamenaly, že s blahobytem bude konec. Případný Putinův hněv by byl pro ně osobně mnohem horší než jakékoli západní sankce. Téměř všichni ruští oligarchové chápou, že jejich vlastnictví (nebo jeho část) může být v zájmu státu zabaveno. Už dávno se s tím smířili. Proto se také často říká, že ruští velkopodnikatelé nejsou ve skutečnosti miliardáři - jen v téhle profesi pracují. Spravují přesně tolik majetku kolik jim dovolé Vladimír Putin. Je tam toho samozřejmě mnohem víc. O všech známých, i naší veřejnosti méně známých, Rusech, kteří mají, nebo měli vliv, a kterým Putin naslouchá, nebo naslouchal. Dozvíme se třeba, že Sergej Šojgu kdysi toužil být řidičem kamionu. ................................................................. Samozřejmě je škoda, že kniha končí rokem 2015. Od té doby došlo k řadě dalších převratných událostí.