Vyvrhel

Vyvrhel tak není ničím lepší, než předchozí romány Anthonyho Ryana. Nabízí však plnohodnotné dobrodružství, plné smělého hrdinství, krkolomných přátelství a nezbytného hřmotu oceli na válečných polích. Jednotlivé motivy jsou sice známé z jiných děl, ovšem tím, jak se děj neustále proměňuje, komplikuje a vyvíjí, je nemožné odhadnout, jaký směr zápletka nakonec nabere. Opět přitom platí, že největší silou autora je schopnost vyprávět. Ačkoli první román z plánované trilogie čítá neskromných šest set třicet stran, nelze text osočit z hluchých míst nebo prvoplánové výplně. Po celou dobu se příběh drží jasné vytyčené linie, jejíž finále je zdánlivě v nedohlednu, ale postupně se k němu děj se vší parádou blíží. Průběžně je zároveň obohacován dalšími a dalšími záhadami, které s největší pravděpodobností dostanou prostor v následujících dílech. Tohle je poctivá heroic fantasy, pro kterou fanoušci tento žánr milují. Bez magické omáčky či bájných ras, zato však s plnou porcí řádně hořkého patosu.

Autorova trilogie s Vélinem mě hodně bavila a tak jsem zkusil i tuto knihu. Je to pěkná dobrodružná fantasy, ale autorův styl je tu najednou jiný. Cítím to podobně jako „KubaHanzelin“, jen si ale nejsem jistý zda budu pokračovat i dalším dílem.