Vzdálenost mezi mnou a třešní

Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá a těšila jsem se, ale nakonec z ní nejsem tolik nadšená, jak jsem doufala. Nevím, jestli dokážu přesně odhalit, čím to je. Příběh sám o sobě je jaksi neveselý, hlavní hrdinka v průběhu příběhu přichází o zrak (to není spoiler) a musí se s tím vyrovnat. Což samo o sobě není vůbec špatný námět, a myslím, že dětskému publiku, kterému je kniha určená především, to může předat určitou dávku empatie k lidem, kteří jsou hendikepovaní. To mi přijde určitě jako plus a mohlo by to být právě oním přesahem, který si člověk z knihy odnese. Osobně však v knize i tak postrádám nějakou větší hloubku. Ač se autorka v knize odkazuje na Malého prince, ta inspirace bohužel knize moc nepomohla. Tady však přichází ten problém, že nedokážu posoudit, zda je to moje chyba, že tam tu hloubku nevidím, protože jsem na tuto knihu už prostě stará, zatímco dítě to tam najde, a nebo jestli tam ta hloubka fakt není. Nevím, to si bude muset každý čtenář posoudit sám. Za mne však kniha bohužel příliš klouže po povrchu. Ale abych uvedla ještě nějaké pozitivum, moc se mi líbil autorčin styl psaní, který mi přišel příjemně přímočarý, svižný, hodně čtivý. Zároveň grafická podoba knihy je také velmi příjemná a hezky se k příběhu hodí. Nebylo to špatné čtení, ale bohužel za mne spíše průměr.

Jelikož mám k tématu příběhu docela blízko, musela jsem si ji hned přečíst. Zaskočil mě na první pohled velice jednoduchý styl psaní – je to určeno především mladším čtenářům, mezi které už rozhodně nepatřím. Nicméně filozofické pasáže a popisy Mafaldiných myšlenek byly zase blahem pro oko dospělého, který v knize může najít spoustu zajímavých myšlenek. Kniha nás provází obdobím, kdy Mafalda postupně přichází o svůj zrak. Velký dějový zvrat nečekejte. Čtení je to však svižné a milé. Jediné velké negativum na celém příběhu je pro mě faktického charakteru. Doposud jsem se nikdy nesetkala s tím, že by tento druh Stargardtovy choroby měl vést k úplné slepotě. Otázkou tedy zůstává, zda se mýlím já, nebo si autorka příběh přikrášlila, aby jej zatraktivnila. Hlavní, co by si každý měl z četby této knihy odnést, je myšlenka, že se nemá člověk vzdávat, i když se hrozně bojí.