Zahrada

O Trnkově Zahradě jsem se dozvěděla až z komentářů ke knize O zahradě od P. Čecha:-) Hned jsem nám ji vypůjčila z knihovny. Ale Barunka (4 roky) o ni vůbec nejevila zájem. Měli jsme ji na poličce opravdu hodně dlouho, až jsem usoudila, že je čas ji vrátit. Místo vrácení jsme ji ale před pár dny rozečetli a dnes dočetli. Chytila nás hned od první stránky. Nesmírně hravá, fantazii se meze nekladou, stačí jen otevřít starou železnou branku, celou rezavou a vstoupit do zahrady. Ochotně nás jí provedlo 5 kluků, kamenný trpaslík s čepicí ještě trochu červenou a zlomyslný kocour – samotář, který občas sprostě nadával. Když bylo nejhůř, tak se objevilo 5 slonů, kteří nám mimo jiné poskytli nevšední dramatický kulturní zážitek. Zítra bude úplněk, tak si pohlídejte své psí mazlíčky, co kdyby dostali chuť na psí víno:-) Výborně napsané a krásně ilustrované. Za mě maximální spokojenost. Doporučuji. Barunka se ze začátku strašně bála kocoura. Když jsem o něm četla, tak se ke mně úplně tiskla:-) Na dceři bylo celkově vidět, jak děj knihy prožívá. Občas měla tak vykulený výraz, že jsem měla problém udržet při čtení vážnou tvář a koutky se mi rozjížděly do úsměvu. Jediná pasáž, která ji moc nebrala, byla pasáž o velrybě. Moc to totiž nechápala. Přemoudřelá velryba a její myšlenkové pochody na ni byly zkrátka ještě moc. „Tak třeba ano, prázdniny máte, ale jen vy, darební kluci, já [kocour] například žádné prázdniny nemám, naopak mám spoustu práce, velikou spoustu a taky starosti – starosti, těch mám nejvíce. Já někdy nevím, kde mi hlava stojí.” „Ano, to slyšíme často, velcí mají vždycky mnoho práce a starostí, když slíbí malým klukům, že s nimi někam půjdou. A pak mají dodržet slovo. Takový kluk když řekne, že půjde s velkým do zoologické zahrady, tak se včas umyje, dokonce i krk si umyje, obleče se, obuje, připraví burské oříšky pro opičky, nesní jim je, ale pěkně sedí na schodech a čeká na toho velkého. Ten zatím leží na pohovce, má noviny přes hlavu a přemýšlí. Já nevím, proč musí mít ty noviny, když přemýšlí – já je nikdy nemám a taky přemýšlím. A ten kluk sedí na schodech a drží slovo a ty oříšky. A když ti velcí vstanou, tak jsou mrzutí, říkají, že zoologická je hloupost a že už tam byli a že se nejde nikam, že nevědí, kde jim hlava stojí.“ (s. 90-91)

Tuhle knihu si troufnu označit jako "pro děti od 5 do 90 let". Čteno zároveň předškolnímu a školnímu potomstvu a líbilo se oběma třem (to jako i mně). Zápletka vypadá zpočátku poměrně jednoduchá... ale díky objevování tajemství skupinkou kluků a veselým scénkám, vzniklým z konfrontace s různými, naprosto unikátními postavami si určitě získají většinu dětí. Já jakožto tvor úspěšně se maskující za dospěláka jsem zase chrochtal blahem nad nádhernými dialogy, fantastickými nápady a parádní hrou se slovy. Za mě byly nej části s mouchu, co četla a pak velrybí moudra. Prostě kouzelné. Podle mne jedna z top 10 knih v každé dětské knihovničce.