Zaľúbila som sa do nádeje

Tak touto knihou jsem se protrápila. 400 stran takřka bez děje, obsah by se dal smrsknout o polovinu. V podstatě se jedná o skupinu dospívajících, kteří jsou nevyléčitelně nemocní, vše směřuje k nevyhnutelnému a ten úplný konec? Tak to byl úplný úlet do vyšších sfér...

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace Všichni milovali naději je smutný příběh o pěti lidech, kteří mají pár věcí společných. Nevytáhnou paty z nemocnice a dny tráví terorizováním personálu a plánováním grandiózního útěku. Autorčin styl psaní bych přirovnala k nástěnce na Pinterestu, kdybyste si vyhledali emotivní citáty (např.: ukradnu pro tebe pár křídel, ta chvíle, kdy se zoufalství zamiluje do naděje, jak bych se mohla přátelit s vánkem za oknem?). Vůbec jsem se nedokázala začíst. Několikrát jsem knihu musela na pár dní odložit, protože jsem nebyla schopna vnímat děj. Nehledě na to, že autorka dost skákala do minulosti, kde se věnovala zas úplně něčemu jinému. Zkrátka mi tohle vyprávění nesedlo. Bohužel jsem ani kvůli tomu necítila takové emoce, když to s postavami nevypadalo úplně nejlépe a blížilo se nevyhnutelné. S obdobnými tématy tu mám jiné knihy na doporučení (Hvězdy nám nepřály a Pět kroků od sebe).