Kniha vypráví o silném příběhu, který se stal. O tom, co byla nejspíš největší chyba takového neštěstí. Titanic jeho výrobci i kapitán lodi brali jako nepotopitelnou loď. Vzali tak jen 20 záchranných člunů, což bylo na takovou velikánskou loď příliš málo. Atmosféra příběhu je ale taková, jak ji známe. Nic mě v knize oproti filmu nepřekvapilo. Ti lidé, kteří přežili už nikdy nemohli být stejní. Jímá mě hrůza, co si museli zažít. Přijít náhle o své blízké, zažít hrůzu ostatních umírajících lidí. Co musím vyzdvihnout je pohled na kapitána a loď Carpathia, který jako jediný vyslyšel nouzové volání Titanicu a rozjel se plnou parou vpřed směrem, kde věděl, že je velký ledovec, ve tmě, ohrožoval sebe a svou vlastní posádku, jen aby tam byl co nejdřív a zachránil co nejvíc lidí. Přežilo jich 705. Při bohoslužbě na lodi a pohřeb 4 mužů do moře jsem regulérní bulela. Příběh Kate Connollyové mě velmi dojal a brala bych další díl. Jestli se z toho postupně lidé dostali a dokázali vůbec mít alespoň trochu plnohodnotný život. Kapitán Rostron se rozhodne odvézt posádku do New Yorku. Nastává vyšetřování jak vše probíhalo. Snažili se najít viníka, který mohl za potopení Titanicu a tolik mrtvých. Kapitán Rostron z lodi Carpathia pak dostal ocenění, které nenechal jen na sobě. Zásluhy dával i své posádce, která na 100 % plnila jeho příkazy. Silný příběh, který stojí za přečtení.

Na knihu jsem se moc těšila a chtěla jsem jiný příběh z Titaniku. Ze začátku jsem byla trošku zklamaná, protože mi příběh připadal, že je to jen převyprávění filmu. Samozřejmě emoce se mnou cloumaly a představa každičkého člověka, který musel zůstat na lodi s vědomím konce a trýzeň přeživších, kteří přišli o rodinu i veškerý majetek a manžely ! Vše jsem prožívala a odvíjelo se mi před očima. Nejsmutnější bylo pro citlivé lidi, kteří se trápili výčitkami svědomí, že vůbec přežili a samozřejmě majetní - necitliví a arogantní, kvůli kterým bylo tolik životů zmařeno. Lidskost, kterou oplýval kapitán a celá posádka z lodi Carpathia, kteří zachránili tolik životů a ještě byli šikanováni a popotahováni ! A samozřejmě moc doporučuji přečíst i doslov a slova autorky. Knihu moc doporučuji pro všechny, kdo mají rádi historii a emotivní lidičky si připravte kapesníky. Staň se mou vizí, buď snem, který mám, pro který chci žít a svůj život dám, hlasem, jenž vodí mne světlem i tmou, každý den provází mne stezkou Tvou.   Ty jsi má moudrost, má pravda, můj Pán, od Tebe učím se všemu, co znám. Můj Otče v nebesích, jsem dítě Tvé, svou láskou přebýváš teď v srdci mém. Nehledám slávu či bohatství lesk, Ty jsi můj přítel a Nejvyšší kněz. Až jednou vrátíš se v slávě své k nám, k sobě mne zavoláš, Tvůj hlas už znám.