Země strašidel

Často mám pocit, že si najdu knížku nebo si knížka najde mne přesně v době, kdy ji potřebuju. Tady u Země strašidel to zas klaplo. Ale od začátku. Rosťa Křivánek byl v době puberty můj nejoblíbenější hudební publicista. Hltal jsem Filipa pro náctileté, ještě před tím, než jsem přešel na Rock & Pop. A taky Divnoknížku, bibli o milovaných Wanastowejch Vjecech. Tu taky spolunapsal. A teď se ke mně dostal jeho iniciační román. Příběh Erika, který jede kamsi do země, kde skončila válka a chce si tam srovnat vlastní priority. V rozstřílené vesnici najde malou holku s kterou pak prožívá nejdivnější a nejdůležitější příběh svýho života. Ten příběh, kde unavená a neuvěřitelnejma zkouškama lámaná dvojice je psán tak přirozeně a opravdově, že má člověk pocit, že ho autor sám prožil a teď o něm jen podává svědectví. Je to přirozenost a opravdovost protkaná smyslem pro rytmus a krásným jazykem. Čte se to samo. Země strašidel je taky plná napětí. Četl jsem to, nechtěl jsem, aby to přestalo, ale nedalo se od toho odtrhnout. A záměrně neříkám víc, abych nespoiloval. Jen to velmi moc každému doporučuju. A teda - kromě nedkutečnýho textu jsou tu i naprosto dokonalý ilustrace Vladimíra Franze.

V bezčasí a bezprostoru putujeme s mladým mužem, utíkajícím před civilizací i sebou samým, a dívkou, která nezažila nic jiného než válečné útrapy. Kniha sice není zařazena mezi sci-fi a vnímavému čtenáři se určitě brzy začnou vybavovat reportáže z novodobých válek, přesto se děj hodně blíží postapokalyptickému žánru. Hororový děj navíc umocňují místy až psychedelické ilustrace Vladimíra Franze. Příběh ocení především hloubavější čtenáři, kteří ve zdánlivě fantasy textu najdou, možná i mezi řádky, mnoho otázek k přemýšlení: Co nám dává a bere civilizace? Jaký je/měl by být náš vztah k přírodě? Jak daleko je realita od našich snů? Máme dost síly splnit si svá přání? Čeho se bojíme a proč? Je život boj? Zač? A stojí za to bojovat?