Žila jsem příliš krátce

Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do života šlechty, procestovat kousek Ruska. Po celou dobu jsem obdivovala odvahu a odhodlání Nory. Mrzí mě jak příběh skončil.

Životopisný román - tedy zčásti fikce, zčásti historie - v tomto případě velmi dobře napsaný. Musel to být tvrdý oříšek zapasovat do tolika historických událostí život hrdinky na základě dopisů, deníkových záznamů a příběhů tradujících v rodině. Idylické dětství šlechtičny Kinské, ve kterém je dobře zachycena její tvrdá a svobodomyslná povaha, je vystřídáno pozlátkem společenských plesů ve Vídni a do kontrastu s tím postavena cesta do Ruska, touha po smysluplné pomoci na úkor vlastního života, šílenství války, revoluce, podmínky zajateckých táborů na Sibiři. Chytlavě napsané, poučné a hlavně vtahující do děje. Snad ani nelze nemít rád silnou osobnost hraběnky Nory Kinské jako hrdinky této knihy. Velmi dobře jsou popsány její pocity a touha, která nutí opustit komfort zámku a cestovat za krutých podmínek zimní Sibiří, nechat se ničit, utvářet, růst. "Monotonní rytmus rachotících kol, tu a tam zapískání parní lokomotivy nebo ozvěna v tunelu. To byla hudba cestujících, lovců svobody, nomádů z povolání a dobrodruhů všech myslitelných odrůd. Ale také zvuk války. Transsibiřská magistrála byla dostavěna právě včas, aby se zařadila do akordu, který se rozlehl od francouzského atlantského pobřeží až po Vladivostok a přerostl v neblahé dunění."