Živá planeta Síť života na Zemi

Klasika. Zasloužená. Půl století po vydání v ní už samozřejmě nehledejte aktuální informace - kniha je spíš nádherným dokumentem klasických postupů, jak popularizovat přírodu (a její ochranu). Proto bude stát za přečtení i v budoucnu.

Všechno souvisí se vším. Obecně známá pravda, které nabírá v další knize Davida Attenborougha, se kterou jsem měla tu čest strávit opravdu hodně času, celoplanetární rozměr. Od nejhlubších oceánů po nejvyšší hory a ještě o kus dál, až tam, kam se dostanou mraky, zkoumá britský přírodovědec vazby mezi rostlinami, živočichy a prostředím, v němž se pohybují, které jsou stejně unikátní jako on sám. Jako příklady si vybírá méně známé, fascinující tvory a mnohdy člověku nestačí krásné barevné fotografie, které knihu doplňují a musí si o nich najít ještě víc (k dokreslení vyprávění o papoušcích kakapo vřele doporučuju na youtube video s názvem "Shagged by a rare parrot"). Závěr je bolestný, protože jsme jediný bezohledný a hrubě expandující živočišní druh, který jde doslova přes mrtvoly kvůli něčemu tak pomíjivému, jako je zisk, neváháme drancovat, plundrovat a nenávratně ničit. Naděje ale je. A jedna její část spočívá v tom, že si uvědomíme, že tu nežijeme ani omylem sami a že se o ten prostor na té naší nádherné, nesmírně pestré Zemi musíme podělit, protože žádná planeta B neexistuje.