Život je šlehané hruškové pyré

"Každý jednou dostane tu svoji porci pyré a je jen na něm, jestli se tím začne pořádně prokousávat. Je jedno, jestli je starej, nebo mladej. Je jedno, jak je v očích jiných úspěšný nebo bohatý. Každý se jednou v životě probudí a nechce už dál. Protože tam někde uvnitř sebe všechno, co máme vědět, víme. Sami sebe neoklameme. Neukřičíme." Kábus (Evelína) cestou svého života ztratila sebe sama. Ztratila odvahu neschovat se za uniformitu. A tak se vydá na putování se svým Rozumem a Citem do labyrintu vlastní minulosti, rozhodnutí a pohnutek, aby nalezla ztracenou rovnováhu. Pocitově mi knížka připomínala závěrečnou část Sofiina světa, nereálnost reality nahlížená s dětským údivem. Rozsahem jednohubka, obsahem bomba, která by měla mít viditelné varování, že může vést k přemýšlení.

Zjevení. Hodně zajímavá a jiná kniha, líbila se mi podobně jako Praskliny Kláry Vlasákové. Donutila k přemýšlení, určitě ve mě dlouho zůstane.