Na začátek bych chtěl poznamenat, že s autorkou spolu nemáme dobrý vztah, ale i tak jsem se knize rozhodl dát šanci a hodnotil jsem jí tak, aniž bych do toho promítal náš osobní konflikt. Už začátek díla je takový zvláštní, kdy tu máme vloupačku, která hned čtenáře vtáhne do příběhu a on je tak zmatený stejně jako hlavní hrdinka Veerle. S ní následně poznáváme svět nadpřirozených koček, kdy dostáváme takový mix Harryho Pottera a Stmívání. Vidět to můžeme právě na oné "vyvolenosti" hlavní postavy, která má jizvu spojenou s "viteálem" hlavního padoucha, jenž jej chce získat, aby byl opět celý a nemusel zabíjet ostatní kolem sebe. Pak tu máme samozřejmě onu milostnou a nadpřirozenou linku nepodobnou právě Stmívání. Co se vyprávění týče, jsou tu pasáže, které jsou opravdu velmi dobře napsané a třeba mohu pochválit milostné scény, s nimiž má spoustu autorů problém. Na druhou stranu ale dílo padá na občas velmi krkolomných dialozích a samozřejmě jde poznat, že kniha byla původně psaná pro Wattpad, což se odráží na občas zvláštně navazujících kapitolách a mizejících zápletkách. Záporák je například zprvu vytahován jako velká hrozba, kdy v půlce díla dojde k důležitému střetu... a následně o něm do konce knihy nepadne vlastně ani slovo. Veerle třeba zase v jeden moment zničehonic ovládá sebeobranu, byť jí předtím v jiných chvílích ani nenapadlo cokoliv podobného použít. Sama o sobě je jinak Veerle tak trochu jako dvě postavy, což autorka nakonec kolem strany tři sta osvětluje, ale i tak mi její sarkastická stránka přišla chvílemi možná až moc. Tugger je kapitola sama o sobě, pro mě velmi nesympatická postava, ale chápu, že podobní kreténi jsou u některých lidí v oblibě. Je velká škoda, že dílo nebylo více vyladěné, protože jsem dlouhou dobu opravdu přemýšlel, že bych mu dal vyšší hodnocení. Kvůli jazyku si jej kupříkladu zaslouží. Kdybych ale měl hodnotit obálku samu o sobě, dám jí hodnocení maximální. Autorka si jí navíc udělala sama, za což si zaslouží velkou pochvalu. Věřím, že příští díla už na tom budou podstatně lépe, protože ten potenciál tu opravdu vidět je. Dneska jsou to tedy sice jenom dvě hvězdy, ale s další knihou to bude určitě lepší. :)

DNF 53 s. Stačilo mi 50 stran, abych zjistila, že bude lepší, když přestanu dokud to jde. Z tohohle bych měla akorát tak čtecí krizi. Pokud bych měla zmínit jednu pozitivní věc, tak to bude obálka. Ta mě totiž zaujala, a díky ní jsem po knize sáhla. Jinak bych to asi ani nechtěla číst. Co se na těch pár stranách stalo? K hlavní postavě přišel kočkodlak?, a řekl ji, že musí jít s ním, protože po ní někdo jde. Neřekne ji proč, neřekne ji kam, neřekne ji kdo je. Prostě ji neřekne absolutně vůbec nic. A ona jde! Ona prostě jde. Jde s ním do hlubokého lesa, skočí do nějaký jámy a prostě dobrý! Přitom měla minimálně jednu příležitost zdrhnout! Jakože reálně nějaký pud sebezáchovy? Nic? A když už je v tom doupěti mezi dalšími těmi tvory, o kterých nevíme vůbec nic, stejně jako o světě, tak mu tam napálí facku! Uprostřed jejich doupěte, když vůbec netuší s kým má tu čest...No comment. Spíš by se to mělo jmenovat něco jako: Jak se jako hlavní postava nechat zabít. Ono to ale nakonec je ještě vtipnější! Ani oni totiž nevědí, co tam dělá! :D :D Nikdo neví vůbec nic, což mě přináší na myšlenku, zda to ví autorka knihy? No snad jo. Já to ale zjišťovat nechci. Dialogy mezi hlavní postavou a tím kočkodlakem jsou strašný. Člověku se u toho protáčí oči od začátku do konce, protože to je jako když sledujete třináctiletý puberťáky, se kterými to tříská, až to bolí. A v tomhle vás autorka topí jako sedmnáctileté kotě! Že vám tenhle obrat přijde divný? No to nejste samy! Tohle se tu totiž objevuje taky. Nevím, jestli jsem ten smysl nepochopila nebo ho nikdy nenajdu. Bohužel mi tento počin opět dokázal to, že knihy z Wattpadu by tam také měly zůstat (možná tohle prohlášení pár lidí naštve, ale já s tím doteď mám vždy jen tu špatnou zkušenost).