'Les byl temný i za nejjasnějšího dne. Jeho prastaré stromy jako by chtěly před sluncem skrýt nějaké strašlivé tajemství, a tak proplétaly své větve a oblohu potahovaly černou gázou.' 'Zůstaň ve světle.' Paráda!!!!! Takto si predstavujem dokonale prepracovanú strašidelnú jazdu :) Vďaka sem-tam pohodeným odrobinkám, je už čoskoro jasné, že 'niečo' tu nehrá a akým smerom sa to celé bude uberať, ale to knihe na napínavosti a čitateľnosti vôbec neubralo. Práve naopak, šprintom som uháňala do cieľovej rovinky, aby som si potvrdila už zrejmé a dostala malú facku od obdivu a strachu zároveň :) Pretože takéto príbehy mi často dokáže pokaziť záver, ale tu nie, tu sa koniec naozaj podaril...! Vrele doporučujem a dúfam, že už čoskoro sa dočkám nejakej novej dávky strachu od tohoto autora :) 'Ticho jí teď připadalo nepřirozené. Nebylo to ale nic proti tomu, co nastalo v příštím okamžiku, kdy se nocí jako siréna rozlehl výkřik, který Minu zatlačil do sedadla a vyrazil jí cigaretu z prstů. Nepodobalo se to ničemu, co kdy slyšela. Bylo to divoké a pronikavé. Nelidské. V žádném případě se to nepodobalo člověku. A zvíře nezahlédla už několik hodin. Ten hlas zněl tak pronikavě, že se jeho silou musely chvět i samotné hvězdy.'

Námět zajímavý, ale logické nesmysl a předvídatelnost stahují knihu do podprůměru.