Zřídla

"Mohla bych... Je něco... co byste si přál?“   „Abys měla lepší hudební vkus. Ta písnička je strašná.“ „Mně se líbi.“    „To je mi líto.“ Tak tu je cítiť rapídny posun od knihy Rusalky. Hlavne čo sa týka hlavného hrdiny. Dominikovi z Rusally by som dal päsť medz oči, za to Lukáš Richter bol frajer. Žiadny mega hrdina, ktorý robil len tie správne rozhodnutia, autorka dokonale podala aj jeho zápory, a musím dodať, že ich bolo až, až. Pochváliť musím aj astrálne posuny v čase z niečim podobným som sa už dlho nestretol. Trošku trvalo kým som sa začítal, hlavne mi zmätok robili prezívky v minulosti, ale rýchlo sa človek zorientuje a potom si  príbeh užíva. Mrzí ma záporák Heller. Dúfal som, že bude viac zapojený do problematiky zřídel. Za mňa 5*. Som zvedavý, čo prinesie kniha Mesto v oblakoch.

...učit se a dodržovat pravidla. Ty si musíš zapamatovat. Závisí na nich... Myslím, že... Jsou to prostě pravidla. Zřídla i sama paní spisovatelka mile překvapily. Příběh je víc propracovaný než její prvotina „Krev pro rusalku“. Nemá skoro žádná hluchá místa, děj se moc nezadrhává a i když se v několika případech vracíme zpět, je to čistě a srozumitelně poskládané. Až na těch pár záporů, které budou následovat je příběh povedený, čtivý a rychlí. Malá ochutnávka: Lída zatínala zuby, vlasy jí padaly do očí, na tvářích naskakovaly červené fleky. Vzduch zhoustl, čas zpomalil jako sražené mlíko. Energie kolem nás povlávala v dlouhých modrých provazcích. Hlasy už nešeptaly, ale burácely jako bouře. Pak podlaha praskla. Má to pár záporů, ale je to přehlédnutelné. Nejvíc jsem měl zmatek s tím, že každá kapitola byla s někým jiným a pár chvil mi zabralo, že jsem se zorientoval. Další věc, co mě osobně vadí, je velký počet postav se kterými se tu setkáváme. A někdy se v nich i ztratíme. Tady to má trochu zádrhel. A abych ještě trochu vycucal zřídlo záporů, chyběl mi tu humor. Trochu ho tu je, ale nevypadá to, že byl čerpán v plné síle. Citát: Uřízneme mu koule a nacpeme mu je do zadku. Nebudu ani komentovat, že je to snad první fantasy kniha odehrávající se celá v Brně. Dost lidí to může poškádlit a některé asi i odradit. Ale čtenář si zvykne, hlavně Pražáci, když zjistí, že spousty ulic i čtvrtí jsou jako z Prahy sebrané. Jen upozornění na malou chybu. Na počátku příběhu se Barbarela – Lutyně nebo jak jí vlastně říkat, setká s řidičem trolejbusu (jméno jsem zapomněl), ale na konci příběhu, když jej potká znovu, je označen jako řidič šaliny. Inu brndel. Citát: ...na bosých nohou kristusky, které Krista možná i pamatovaly.