Hleď, prázdnota

„Až otevřete tuto sbírku, ocitnete se na počátku temné uličky z hájemství Zóny soumraku. Je to místo, kde se hrozné věci stávají lidem, jimž se stát neměly; všude číhá riziko a nikomu se nenadržuje.“ Výňatek z předmluvy Lairda Barrona perfektně vystihuje podstatu povídek u nás nepříliš známého spisovatele Philipa Fracassiho. Šíře nápadů, jež přitom dokáže tenhle podivuhodný človíček přenést na papír, překvapuje s každým novým textem a přitom nejde o fantaskní haluze, rozklíčovatelné jen za určitého množství houbiček. Ani se nekoná žádné strašení duchem pod postelí, nebo psychopatem ve skříni. U něj zkrátka nejen že netušíte, kam vás zavede, ale ani čím vás protáhne. Hodně si přitom nechává záležet na postavách, které se čtenáři lehce dostanou pod kůži a on pak jejich utrpení prožívá dvojnásob. Výraznou slabinou jsou bohužel závěry. Ty totiž občas připomínají výpadky proudu. Přicházejí znenadání a utínají jednotlivé příběhy ještě dřív, než vypravěč stihne zúročit jejich tušený potenciál.

Vzhľadom na to, že táto poviedková zbierka od vydavateľstva Gnóm! bola zaradená do edície pulp-robot, očakával som síce hororové poviedky ale trochu ľahšieho razenia. Toto sa však nestalo. 8 poviedok a jedna noveleta resp. novela ako čerešnička na torte, sú texty, ktoré zanechajú hlbší dojem aj po ich prečítaní. Vyslovene slabú poviedku tu nenájdeš. Teda o čo vlastne ide? Autor takmer u každej poviedky začína pozvolne a postupne graduje napätie až do záveru, ktorý nie vždy je úplne jasný. Ten spôsob autorovho zakončenia funguje u niektorých poviedok, bohužiaľ u niektorých veľmi nie. Čo sa však počíta, je kvalitná výstavba príbehu a ukážkovo zvládnuté vykreslenie psychológie postáv. Napätie stúpa u každého textu a preto mi trochu vadilo, že autor si vypomáhal rôznymi nadprirodzenými barličkami, ktoré neboli vyslovene nutné. Z tejto veľmi kvalitnej publikácie by som vyzdvihol hlavne tri poviedky. Je to ten posledný text pod názvom Mandala , za ktorým nezaostávajú ani poviedky Velkochov dětí či Surfer Girl . Od tohoto vydavateľa som teda ešte zlú knihu nečítal a táto nie je výnimkou…