Hleď, prázdnota

Pekný príklad ako by mal vyzerať moderný horor. Jednoduché, ale nápadité zápletky, dobrá atmosféra, prirodzený jazyk aj správanie sa postáv. Občas viazne pointa, ale v konečnom vyznení to nevadí. K vyvolaniu strachu stačia jednoduché a fungujúce postupy. Žiaden krvavý a samoúčelný splatter, ale veľa psychiky a zla pochádzajúceho z človeka.

Od Philipa jsem četla vše, co na mě na instagramu vykouklo. Sacculina, Sirotčinec v údolí, ale jeho povídkovou knihu jsme si nechala až na konec. Záměrně jsem si ji nechala na podzimní období. Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše. Až nyní se mi potvrdilo, že Philipovou silnou stránkou jsou povídky než rozsáhlejší romány. Hleď, prázdnota se svými devíti kousky je neuvěřitelně zlověstná. V jistých bodech mi připomněla moji milovanou Shirley Jacksonovou, až na to, že Hleď, prázdnota je spojena převážně s nadpřirozenem. Povídky jsou psané poutavě, jsou relativně krátké, a v tom je autorova již ta avizovaná přednost. Hleď, prázdnota je tak oproti Sirotčinci komplexnější a rafinovanější. Tady z toho čtení mám opravdu radost a i husí kůži. Pokud bych měla vybrat tři povídky, které mi uvízly v hlavě, tak rozhodně Mandala, Surfer Girl a Bezpečnostní pojistka, potažmo Matka. Ale vlastně všechny umí upoutat čtenářovu pozornost. Moji tedy rozhodně…