Neviditelní

Patřím k těm, kterým se Neviditelní líbily, beru knihu jako varování a Orwelovský pohled do budoucnosti. Celý ten svět budoucnosti má pan Vondruška dobře promyšlený, nic tam nebylo navíc a nic nescházelo, výborně popsané chování lidí při revoluci nebo když nastanou jiné, životu nebezpečné situace. Protože už také dost pamatuji a vzpomínám si i na tzv.vymejvání mozků, beru tento distopický román jako varování, že taková situace může nastat znovu raz dva. Velké výstraha, aby se takový svět nestal brzy skutečností.

Autorův styl psaní není špatný. Ihned jsem se začetla a příběh mě bavil. Ale postupně mě unavovalo vysvětlování všemožných situací, proč je to zrovna teď tak a tak. Jakoby za pochodu. Možná by se mi víc zamlouvalo nastínění celkové životní úrovně, víc scifi prvků... Místy to bylo i docela napínavé, ale převládaly spíš naivní počiny, které se "hodily do krámu" (náhodné zjevení Toma, pomoc s odpoutáním Claudie, nedůvtip všech Strážců, nepojištění Františe...). Prostě většina věcí nedomyšlená. Pak jsem si i párkrát povzdechla nad prostoduchostí většiny postav. Pouze hlavní hrdinové myslí... I když leckdy i oni jsou tak naivní, až to bolí. Nakonec tam bylo tolik podobností s titulem 1984, že to pro mě přestávalo být zajímavé. Škoda. Za mě ne víc než průměrný román, který bych doporučila spíš mladším ročníkům (autor se v erotických scénách asi vyřádil). :-) „Dědeček mě naučil jednu zásadu. Nikdy nevěř těm, kdo mají moc.“ „Vláda považovala Neviditelné za hrstku neschopných nepřizpůsobivých a ve snu ji nenapadlo, že by vůbec nějakou techniku měli.“ „,Co je to coura?' špitla konsternovaná Klaudie. Nikdo jí však neodpověděl.“