Neviditelní

Patřím k těm, kterým se Neviditelní líbily, beru knihu jako varování a Orwelovský pohled do budoucnosti. Celý ten svět budoucnosti má pan Vondruška dobře promyšlený, nic tam nebylo navíc a nic nescházelo, výborně popsané chování lidí při revoluci nebo když nastanou jiné, životu nebezpečné situace. Protože už také dost pamatuji a vzpomínám si i na tzv.vymejvání mozků, beru tento distopický román jako varování, že taková situace může nastat znovu raz dva. Velké výstraha, aby se takový svět nestal brzy skutečností.

Poměrně naivní pohled na jednu z možných budoucností lidstva. Nazvat knihu tohoto charakteru jako literaturu sci-fi se tak úplně neodvažuji. Autor ji napsal před třemi roky a použil v ní některé z prvků, kterými se náš život za poslední desetiletí "obohatil". Čas ukáže, co všechno popsané v knize se následně opravdu stane. V této fikci asi nikdo při Resetu nepoužil atomovky, a vše proběhlo docela mírovou cestou za účasti a plné podpory "uvědomělého" obyvatelstva. Postupně se z některých stali otroci, z jiných přisluhovači, donašeči, kývači a zbyla i skupina, která se do systému zařadit nechtěla. No a pak tady byla i nemalá část populace, která vládla s podporou síly a moci. Z několika pohledů mi kniha připadá jako kniha pro mládež, jak se to už i dříve nazývalo. V době, kdy jsem já patřil mezi mladé, tak jsme mezi top literaturu tohoto žánru řadili i knihu 1984, u nás v té době rozšiřovanou pouze jako xerox kopie od George Orwella. Autor se ve své knize o ní také krátce zmínil. Tato kniha je ale trochu jiná liga. Neviditelní je kniha, která by neměla zapadnout a je dobré si ji přečíst už jenom kvůli těm varováním, která tam vnímám. O žádnou velkou literaturu se ale nejedná. Při počtu knih, které autor píše a vydává, je to ale pochopitelné. Pobavení a nějaké poučení, které v knihách většinou hledám, jsem tam ale našel.