Úsvit sklizně

Miluju Hunger Games, takže další díl z tohoto světa jsem uvítala všema deseti. Zvlášť když se jedna o Haymitche. Konečně jsme se dozvěděli jeho příběh. Haymitch si mě získal hned od první stránky a i když bylo jasné, že jeho příběh bude tragický, fandila jsem mu, aby se ho držela “štěstěna. Bylo skvělé potkat známé tváře v mladší podobě i známa příjmení odkazující na jejich potomky. Splátců je při těchto čtvrtohrách požehnaně, ale ne všichni jsou důležití, takže vůbec nevadilo, že nemám pamatováka na jména. Nejdůležitějších postav bylo pár. Některé pasáže byly pomalejší, jiné utíkaly strašnou rychlostí, ale nikdy jsem se nenudila a chtěla neustále pokračovat dál ve čtení. Na konci příběhu mi bylo líto jak vše dopadlo a hlavně že musím knihu zavřít a tento svět opět opustit., Hunger Games bude asi navždy moje srdcovka!

Na Úsvit sklizně jsem čekala prakticky od vydání Balady o ptácích a hadech a doufala, že se autorka rozhodne napsat i Haymitchovy hry. Dostala jsem přesně to, na co jsem čekala- totální horskou dráhu emocí. Už první tři kapitoly mě nalomily a samotný vývoj událostí byl prostě wow. Rozhodně za mě nejbrutálnější hry a to především kvůli velkému počtu dětí ve věku dvanácti let. To, že jsme se znovu shledali s několika dalšími postavami, které byli v původní trilogii i v baladě bylo geniální. Osud Haymitche mě naprosto zdrtil a rozhodně nad tím budu pár dní přemýšlet. Co musím vytknout je překlad. Uniklo tam spousta důležitých věcí a odkazů, kterých si čtenář nemusí všimnout- viz zaměnění špendlíku reprodrozda s jehlicí, odkazy na rostlinu katniss atd.