Úsvit sklizně

Miluju Hunger Games, takže další díl z tohoto světa jsem uvítala všema deseti. Zvlášť když se jedna o Haymitche. Konečně jsme se dozvěděli jeho příběh. Haymitch si mě získal hned od první stránky a i když bylo jasné, že jeho příběh bude tragický, fandila jsem mu, aby se ho držela “štěstěna. Bylo skvělé potkat známé tváře v mladší podobě i známa příjmení odkazující na jejich potomky. Splátců je při těchto čtvrtohrách požehnaně, ale ne všichni jsou důležití, takže vůbec nevadilo, že nemám pamatováka na jména. Nejdůležitějších postav bylo pár. Některé pasáže byly pomalejší, jiné utíkaly strašnou rychlostí, ale nikdy jsem se nenudila a chtěla neustále pokračovat dál ve čtení. Na konci příběhu mi bylo líto jak vše dopadlo a hlavně že musím knihu zavřít a tento svět opět opustit., Hunger Games bude asi navždy moje srdcovka!

Tak tohle byla velká emoční nálož. Minimálně ve dvou případech se mi vlastně vůbec nechtělo číst dál, jak to bylo drsné a strašně strašně smutné. Ale příběh člověka nepustí, byla jsem nucená číst téměř bez oddechu, až bylo za dva dny hotovo. Jak již bylo řečeno níže, spousta věcí do sebe zapadne a my teď víme o dalším důvodu, proč prezident Snow dvanáctku tolik nemůže vystát. Ačkoli člověk ví, jak to dopadne a tím pádem zná osud ostatních splátců, přesto tak nějak u některých doufá, že se to prostě nestane, že se to nějak vyřeší. Samozřejmě, bohužel, se tak nestane a čtenář je nucen “přihlížet” smrti několika velmi oblíbených postav. A to je strašně smutné. Po přečtení této knihy mám nutkání se znovu vrhnout do původní trilogie, kterou jsem četla již řadu let zpátky, abych celý příběh ucelila ještě víc.