Železná koruna

Velmi pěkný, čtivý a zajímavý historický román z doby, kterou si nijak zvlášť z hodin dějepisu nepamatuji: 1680, selské povstání za vlády Leopolda I., vlastně pozdní dozvuk pobělohorské doby temna a reakce stále na živou hrůzu popravy českých pánů na Staroměstském náměstí (už tenkrát Mariánský sloup pravověrným našincům velice vadil, stejně jako všichni Habsburkové a "jezovité"). Román je to nejen selský, venkovský a nábožensky laděný (poustevník Ivan ve skalních dutinách ruiny hradu poblíž Čestína nejen podporuje mezi bratry nekatolickou víru, ale taky střádá muškety a navrch si vymýšlí jeden dodatek k Libušinu proroctví - jak se národu uleví, teprve když pátý stav povstane). Je to i román rytířský, neboť povstání bylo podporováno účelově i za strany Ludvíka XIV. a jeho tajní vyslanci vnesli přirozeně i pařížský šmrnc a noblesu do Prahy, kam rovněž přibyl císař Leopold s vídeňským dvorem z obavy před morem. Selské povstání skončilo neslavně až tragicky, takže žádný veselý konec nelze čekat, i když někteří hrdinové právě selského stavu dopadli slušně. O pátém stavu jsem slyšela prvně, co byl čtvrtý, ostatně i předchozí - v našich podmínkách - se ale nadále mohu jen domýšlet. Překvapila mne lehkost Svátkova pera z roku 1888, nebylo třeba ani přílišných změn v textu (stručně je popisuje v závěru vydavatel), a jazyk byl bohatý v popisech přírody i města, příjemně srozumitelný, svižný v ději i dialozích, odpovídající obsahu a přijatelný i pro moderního čtenáře.