Pán věže

Překvapuje mě britská národnost Anthony Ryana, protože po této knize mi připadá, jako by byl odkojen Supermany a podobnými americkými komiksy, ve kterých neporazitelní jedinci v kostýmech drtí armády padouchů. Vélin v tom tentokrát není sám: kromě Vernierových zápisků má čtenář k dispozici hned čtyři dějové linie, zpočátku celkem různorodé, bohužel však postupně všechny hlavní charaktery zvélinovatěly. Temný rytíř po návratu do Sjednoceného království nechává meč pečlivě skrytý v zavazadlech, aby své nezpochybnitelné supermanství potvrdil velehorou rozsekaných nepřátel v krátké závěrečné bitvě. Jeho řádový bratr Frentis je nucen vyrábět mrtvoly nonstop jako Číňani laciné hračky. Princezna Lyrna, ach ta nádherná mrcha z "Písně krve", co to pan autor provedl s její osobností? A pak tady máme Revu, slečnu zarputilou - její charakterový veletoč byl sice očekávaný, leč nepotěšil, stejně jako její schopnost masakrovat elitní válečníky po tuctech. Vlastně proč ne, vždyť pár dní pocvičila s Vélinem. Ti všichni kolem sebe budují kult, staví armády (spousta jmen k zapamatování) a vůbec jim pan spisovatel příliš umetá cestičku, spíše asfaltuje dálnici, k vítězství nad zlem. Zatím jde o zlo s malým "z", prostě invaze otrokářských fanatiků, uvedená do pohybu Superzlými silami, které čekají na porážku až v příštím díle. Proč s takovými výhradami hodnotím tak vysoko? První dvě třetiny knihy se četly převážně hladce, trapné finále by nemělo přebíjet pozitivní dojmy z dobrého řemesla. S ohledem na přímočarost zápletky a autorovu snahu nacpat do románu nová mláďata (čti otravné teenagery) bych navzdory krvavým scénám neváhala zařadit "Pána věže" do šuplíku pro dospívající čtenáře. Tentokrát je to za čtyři masakrem zesláblé, s pár cípy amputovanými... kéž "Královna ohně" nasadí pevnější krok a rozdupe mé pochyby.

Možný spoiler: Druhý díl: Pán věže se dle mého soudu určitě vyrovná prvnímu dílu, né-li ho trochu předčí. Tentokráte zaútočí velmi silný nepřítel na Sjednocené království a bude to velmi tvrdý boj. Na začátku knihy se hned seznamujeme s novou postavou Revou, která je vycvičena pro boj a chce se pomstít Vélinu Al Sornovi za újmu, kterou její rodině v minulém díle způsobil. Vélin se po dlouhém alpírském žaláři vrací do Sjednoceného království a i když je to vycičený bojovník, nechce už prolévat další krev. Jenže plány Revy i Vélina nakonec pozmění vpád nepřítelé do jejich země, kterou hodlá položit na kolena. Reva však svoji osobní pomstu bude muset odložit, pokud bude chtít přispět na pomoc Sjednocenému království. A co Vélin? Uposlechne volání své písně krve a pustí se do dalšího boje? Tato kniha byla nabitá akcí. Téměř stále se v ní válčí a bitev je tu mnoho. Kniha i drobně poodhaluje tajemství z prvního dílu a velmi se mi líbilo, že nebyla tentokrát jen o Vélinovi, ale je zde také samostatná linka Revy, Frentise, lorda Verniera, princezny Lyrny, které jsou velmi zajímavé a napínavé a k nim nechybí ani linka Vélina Al Sorny samostatně. Některé postavy z prvního dílu zde chybí, je zde však dán prostor novým postavám. Charakterům postav se autor věnoval v tomto díle velmi pečlivě, víra a její řády jsou zde jen spíše okrajově, kvůli válce. Autor osudy všech postav umně nakonec pospojuje a kniha opět otevřeně končí a je zde prostor pro třetí díl, na který se dost těším. V této knize hrají podstatnou úlohu otroci a otroctví se kniha také dost věnuje. Nechybí zde ano ani lesní kmeny, jako Lonakové, Sordajove a Eorhillové. Nadpřirozených schopností hlavních hrdinů je zde také více, takže je to velmi poutavá kniha. Jak zde bylo zmíněno již jinými čtenáři, ze začátku byla linka Frentise a princezny Lyrny napíněvější než linka Vélina. Za mě velká spokojenost, pět hvězd a doporučení. :-)