Čokoládová krev

Tak. Vlak jede, jede vlak. A já na jízdu v tomhle vlaku jen tak nezapomenu, stejně jako na úžasně svobodomyslnou a otevřenou George Sand s jejím dračím prstenem po babičce, na za života nedoceněnou a často hladovou Boženu Němcovou s havraními vlasy ani na zaslepeně důsledného a neúprosného Johna Rockefellera s jeho ptačíma očima. Nepamatuju si, že bych kdy četla něco podobného. Čokoládová krev je psaná krásným jazykem, postavy, a to zdaleka ne jen tří hlavní, jsou neuvěřitelně plastické a živé, děj se posouvá chvílemi dopředu a pak zase couvá, stejně jako vlak. Přesto je to jasné a srozumitelné. Moc se mi libily "prostřihy" do současnosti a porovnávání situací, možností a postavení žen tehdy a teď, komentování současné literatury i politiky, zřejmá paralela s životem autorky, což dělalo román ještě autentičtější. Opět jsem Radce Denemarkové vděčná za rozšíření obzorů a za neustálé burcovani k přemýšlení. Opravdu výborné čtení! "Matky tohoto světa mají v rukách budoucnost tohoto světa. Stále se udiveně tváří, že o tom nevědí." "Je to touha po neskonalé kráse a dobru, která člověka povznáší z prachu." "...nejhorší v životě je nejistota a nejlepší je těšení."

Začnu klady tohoto opusu: téma emancipace, rovnost mezi lidmi, kritika bezuzdného kapitalismu, sebestřednosti, hlouposti, čecháčkovství, přezírání samoživitelek, omezenosti... To vše kniha má. A také se tam hodně odráží osobní zážitky autorky, které si projektuje do postavy Boženy Němcové. Jenže já nechtěla číst sociologickou studii, ani feministickou agitku, ani antibabiš esej. Bohužel víc než literaturu mi kniha tím výše jmenovaným zavání. Že byla Božena Němcová týrána svým mužem, že byla nepochopena ve své době, že byla výjimečná... To jaksi víme. A že vlastně všichni okolo byli blbci, nebo závistivé ženské, to mi připadá na román fakt málo. To si raději přečtu znovu geniální díla Vladimíra Macury. A úplně nesouzním s tím, že 19. století bylo takhle pekelné a mráz přichází z 19.století. Co třeba rozvoj moderních uměleckých směrů? Psychologický román? Přeci jen i ty záblesky ženského vzdělávání a emancipace. Jenže autorka v rozhlasovém rozhovoru řekla, že o 19.století ví všechno. Aha! Autorka nám musí připomenout, jak se ženy mají stále špatně a tuto mantru o postavení žen ve společnosti a zneužívání žen muži opakuje do úmoru: "Devatenácté století je přesvědčené, že holčičkám stačí umět trochu číst, trochu psát. Důkladné vzdělání je pro ně ztráta času. A čas jsou peníze. Tak. Tik tak, tik tak. Tak. I dnes mnohé maminky světa reagují na univerzitní studium dcer rezignujícím slovníkem devatenáctého století. Pro holku to stejně nemá cenu. A děsí je, že budou muset dceru živit dalších pět šest let, když už by dávno mohla mít jako živitele manžela. Tělo v rozpuku bude neužitečně stárnout v posluchárnách. Ne, vdá se. Pod čepec s ní a šmytec." " "Francouzský nakladatel Francois Bulot je unavený. (...) Upřímně se děsí nové životní energie George Sandové. (...) Přechází kolem v pravidelných kruzích jako učitel kolem žačky, jako správný patriarcha. Dlouhý proslov je shovívavý a přesvědčivě se odvolává na profesionální odpovědnost ke čtenářům a předplatitelům. Vysvětluje jí, co je literatura. (...)" Tak to vysvětlování, co je literatura, mě hodně pobavilo. Zvlášť v souvislosti, že kniha vyšla v Hostu a její redaktor Balaštík takhle sliboval Toy Box (absolventce studií literatury a scénografie), co je literatura... V kauze, která se týkala jiné kmenové autorky Hostu. Nojo, třeba o tom napíše i paní Denemarková plamenně svou další knihu, tu bych si přečetla. Ale nevím, zda by jí to Host vydal. Každopádně já jsem z knihy Čokoládová krev zklamaná, na více než 500 stran a 10 let práce mi to přijde tedy hodně slabé.