Dorotka na táboře

Nebylo to špatné, jako kovaná tábornice (poprvé jsem jela v 1.třídě a brečela jsem jako želva) oceňuju Pavla, Mirku i paní kuchařky, jakož i různorodou táborovou náplň. Někdy mi doslovné Dorotčino chápání připadalo hloupé (s.26 - díra do hlavy, s.42 - líná jako veš); mám děti v tomto věku téměř denně (pravda, v éře kovidové to neplatí) na očích a tohle se mi nezdá. Obrázky jsou jednoduché, proč ne, ale někdy neodpovídají textu (s.12). Téměř na hranici karikatury jsou podle mě Dorotčiny brýle; na jednom z obrázků je má taky Lukášek (?). A úplně mimo mísu mám Darinu - na rty se mi dere ona často používaná anglická zkratka našich chlapců, kterou ovšem v seriózním textu nemohu použít . . . Takže ano, malým tábornicím i táborníkům klidně doporučím, ale zvídavějším a náročnějším čtenářům nabídnu něco onačejšího.

Příjemný děj a zajímavé prostředí fungují až do strany 46. Posledních 10 stránek je, podle mě, spíchnuté horkou jehlou. Škoda. V textu je vtipné vysvětlení několika ustálených výrazů.