Hovory s Aničkou

Útlá knížka vtipného Viktora Fischla glosátora, diplomata, ale také věrného přítele spisovatele, lékaře, legionáře a také vojáka, který to dotáhl až na generála - Františka Langera . Jde o rozhovor s manželkou F.Langera - Annou Ludmilou Langerovou, zvanou Anička. Ti dva se seznámili v březnu roku 1939 v Paříži, následoval Londýn a po skončení války Praha. F.Langer byl "pátečník" přítel bratrů Čapkových. Po r.1948 pro komunisty spíše neexistoval, ač byl prohlášen národním umělcem. Krásně to napsal v nekrologu k úmrtí F.Langera (+2.8.1965) Jan Werich: Mnoho vynikajících osobností si stěží vzpomínalo, kdo je ten Langer ? A ti méně vynikající poslušně zapomněli, kdo je a co vykonal. Musel platit daň za to, že ho dějiny postavili poblíž T.G.Masaryka a Karla Čapka. Proto se jeho hry nehrály a netiskly. My Češi se dobře umíme vypořádat s minulostí. Na svou historii jsme pyšní, ale jsme i přísní. I usmyslelo se, že František Langer nebyl, nepsal, nejestvoval. Ale on si nestěžoval, ale také nikdy nediskutoval s omezenci. Rád žil, do poslední chvíle... Tuto knihu si vychutnají ti, kteří mají rádi bratry Čapky, Vančuru, předválečnou poezii V.Nezvala a dalších. Je ironií, že poctu F.Langerovi složil touto knihou bývalý Čech, později žijící v Izraeli, kde pracoval v diplomacii, pan Viktor Fischl.

Příjemné čtení o přátelství, ale především o tom, co se dělo od konce třicátých let až do doby po revoluci. Nejzajímavější pro mě bylo číst si o tom, jak sami umělci prožívali období komunismu, zákazů a jak na ně doléhaly všechny tyto restrikce. Kniha je v tomto ohledu velmi cenná, protože se tam hned z první ruky dozvíte, jak okolnosti své doby vnímali lidé v této době žijící.