Tak tohle se povedlo a já jsem se báječně bavila! Věnování, varování na úvod i prosba na závěr, to vše hodnotím jako skvělý nápad. Trochu mě zviklal Hároděs, ale proč ne, přece nebudu postarší konzerva. Ráda jsem si imaginárně poseděla v baru U moudré opice - nebo U Moudré opice? Nejsem z toho moudrá, to přiznávám. Ale Otto, Nestor, Polnička a taky Inka mi přirostli k srdci a ráda jsem s nimi strávila několik večerů. Asi nejvíce mě pobavil ten lemuří příběh, ale ani ty ostatní nebyly úplně hloupé. Tímto slovem bych ovšem označila chybičky, které se Albatrosu nepovedlo uhlídat - třeba kuskuk v názvu kapitoly na s.48, nebo orangutan v anotaci na zadní straně. Ale jinak jsem spokojená: děti školkou povinné a zvířátka v jedné knížce, navíc krásně ilustrované a humorně výchovné, to se opravdu povedlo. A to jsem ještě nezmínila jaká zvířátka! I já dospělák jsem tady překvapeně potkala zástupce nepříliš známé fauny naší modré planety (kobřík, kuskus), takže určitě doporučuju!

Já jsem z téhle knihy taková rozpačitá. Nápad a myšlenka pěkná, nicméně provedení už tak zářné není. Syn původně chtěl knížku číst sám v rámci čtenářského deníku, nicméně po první kapitole ji odložil, protože na něj byla příliš složitě napsaná: dlouhá souvětí, výrazy a obraty, kterým ne úplně rozuměl, některé názvy vpravdě krkolomné. Tak jsem mu knihu dočetla já, ale oba jsme se až na výjimky celkem nudili a oba jsme byli celkem rádi, když byl konec. Nicméně autorka určitě má dar slova a její kniha si své fanoušky dozajista najde.