Jedním tahem pera

Knížka, kterou prousmíváte. Ještě to není Mistr, ale v některých větách a obratech a zejména ve způsobu myšlení už se klube. Už u věnování se pochechtáváte, u předmluvy Neila Gaimana tu a tam vyprsknete, úvod Colina Smytha přeskočíte a ponoříte se do světa lehkým perem nahozeného, tu a tam ztřeštěného, po celou dobu kouzelného. Vzpomínka na Jana Kantůrka zůstává, Vratislav Kadlec se jí stane a bude mu to slušet úplně stejně. A Honba za paterem klíčů vás vystřelí ke knihovně, kde budete hladově hledat cokoliv o Mrakoplašovi, nebo aspoň o Cohenovi... Mám pouze dvě poznámky. 1. V Blackbury by chtěl žít každý. 2. Kniha ideálně naplňuje sedmnáctý bod čtenářské výzvy. Na straně 193 (plus minus deset stran, abyste to neměli tak jednoduché) najdete větu vystihující celou vznešenost i bídu života knihovníkova... a ne, není to "ook".

E-kniha a místní komentáře mne přesvědčily, že tištěná verze je lepší. Je smutné číst od autora, který toho mohl ještě tolik napsat, a je potěšující číst něco nového, něco jiného. I na raném Pratchettovi je mnoho zajímavého. Ještě to není úplně ono, ale neotřelé myšlenky a nové pohledy na staré příběhy tu jsou. Něco mi připomínalo některé povídky Velinského a Pecinovskeho. A rozhodně na tom mladém muži něco bylo. Díky za ty krásné zážitky.