Jedním tahem pera

Povídky se vždy špatně hodnotí. Část je vynikající a část pouze dobrá. Samozřejmě zde trochu i přidává hodnotu, že se jedná o dílo Sira Terryho. Fanoušci si budou chrochtat blahem a budou se u čtení tajemně usmívat pod vousy. To platí i pto čtenářky.

Knížka, kterou prousmíváte. Ještě to není Mistr, ale v některých větách a obratech a zejména ve způsobu myšlení už se klube. Už u věnování se pochechtáváte, u předmluvy Neila Gaimana tu a tam vyprsknete, úvod Colina Smytha přeskočíte a ponoříte se do světa lehkým perem nahozeného, tu a tam ztřeštěného, po celou dobu kouzelného. Vzpomínka na Jana Kantůrka zůstává, Vratislav Kadlec se jí stane a bude mu to slušet úplně stejně. A Honba za paterem klíčů vás vystřelí ke knihovně, kde budete hladově hledat cokoliv o Mrakoplašovi, nebo aspoň o Cohenovi... Mám pouze dvě poznámky. 1. V Blackbury by chtěl žít každý. 2. Kniha ideálně naplňuje sedmnáctý bod čtenářské výzvy. Na straně 193 (plus minus deset stran, abyste to neměli tak jednoduché) najdete větu vystihující celou vznešenost i bídu života knihovníkova... a ne, není to "ook".